4 C 327/2024-26 — Okresní soud v Benešově

1. Dne , datum, podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i smluvní úrok, poplatky a náklady. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách, alespoň v minimální výši, a to do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalovaný neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, následně právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, neboť na pohledávku uhradil pouze částku v celkové výši , částka, . Pohledávku za žalovaným postoupila společnost , právnická osoba, žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalobkyně tedy požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, , dlužného úroku z jistiny do zesplatnění , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků od , datum, do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroků ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, , od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši , částka, , sestávající se z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného poplatku ve výši , částka, , od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval. Žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to s odkazem na informace získaného od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady od žalovaného a nahlédnutím do příslušných registrů.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Výpisem žalobkyně z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, dokladem totožnosti žalovaného s fotografií, smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a dokladem o čerpání úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na dobu neurčitou, na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu se zápůjční roční pevnou úrokovou sazbou 60 % (roční procentní sazby nákladů 81,02 %) v měsíčních, alespoň minimálních splátkách, nicméně konkrétní způsob výpočtu minimální měsíční splátky nelze jednoznačně z provedených důkazů zjistit. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky písemně. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání a výzvami k úhradě bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k uhrazení dluhu. Seznam věcí vedených u Okresního soudu v Benešově proti žalovanému bylo prokázáno, že žalovaný nesplácí rovněž i jiné nebankovní úvěry.4. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ohledně dalšího příslušenství soud vycházel z § 1970 o. z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení pro posuzované období stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z ustanovení § 1879 o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 2991 o.z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ netvrdila, ani neprokázala, že by se zabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla pouze obecné skutečnosti, na jejich