4 C 34/2024-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala toho, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , přičemž ten měl tento úvěr splatit v měsíčních splátkách po , částka, . Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení s uhrazením celkem , hodnota, splátek, když tuto pohledávku za žalovaným následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne , datum, žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně žalovanému zaslala dne , datum, předžalobní výzvu, z ústního jednání se omluvila.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smluvní dokumentace, předsmluvních informací a z potvrzení o zaplacení verifikační platby bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a kterou se žalovaný zavázal splatit úvěr spolu s úroky a poplatky v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Potvrzením o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že přímo žalovanému byla vyplacena částka , částka, , přičemž částka , částka, byla vyplacena věřiteli žalovaného a zbylá částka , částka, byla započtena na náklady poskytovatele. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně předávacího protokolu a oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, přičemž žalovaný o tom byl písemně vyrozuměn. Z upomínek, podacích lístků k upomínkám a z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání vyplynulo, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení částky , částka, .Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě neuvádí ničeho.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení nebyla uváděna žádná tvrzení, ani předloženy důkazy ohledně toho, kolik žalovaný žalobkyni uhradil, a proto nelze zjistit výši jeho případného bezdůvodného obohacení. Soud na základě uvedeného tudíž žalobu v plném rozsahu zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.