4 C 351/2023-63 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 16 084 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 151,7 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 738 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost úvěr splácet, když se ocitla v prodlení s úhradou několika splátek, přičemž do zesplatnění úvěru uhradila na svůj dluh celkem 6 splátek. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 10 984,41 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru), dále smluvní pokutu ve výši 498 Kč a ve výši 4 002 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, a dále úrok ve výši 95,95 % p.a. z částky 8 865,12 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od ní, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI, bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. 4. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, předsmluvním formulářem, souhlasem včetně fotokopie OP žalované, společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu, výpisem z účtu, prohlášením klientů a informacemi pro klienty ke smlouvě o úvěru a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. 5. Oznámením o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala splatit úvěr společně s úrokem při úrokové sazbě ve výši 151,7 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po 738 Kč. 6. Ze žádosti o odklad splátek a z dopisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] požádala o odklad splátek z důvodu finanční tísně, načež žalobkyně žalované vyhověla s tím, že odložila jednu splátku, přičemž jí zaslala nový splátkový kalendář. 7. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 6 splátek v celkové výši 4 428 Kč. 8. Platebním rozpisem Úřadu práce České republiky, kopií poštovní poukázky a oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory bylo prokázáno, že žalované byly v období od [datum] do [datum] vyplaceny platby v celkové výši 54 700 Kč. 9. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná ve formuláři zaškrtla, že je na rodičovské dovolené, přičemž má celkový měsíční příjem ve výši 8 400 Kč, přičemž uvedla, že má celkové měsíční výdaje ve výši 6 410 Kč, když z toho tvoří 3 410 Kč životní minimum a 1 000 Kč bydlení, kromě toho žalovaná uvedla, že spolu s ní v domácnosti žije 1 dítě. 10. Z výpisu z registru [příjmení] vyplývá, že žalovaná byla v tomto registru lustrována s negativním výsledkem. Z výpisu z registru NRKI pak bylo zjištěno, že žalovaná (klientka) byla v registru příliš nová nebo měla rozpracované žádosti. 11. Výzvami k zaplacení a předžalobní výzvou s podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu. 12. Z výpisu věcí zapsaných u Okresního soudu v Benešově a exekučních návrhů vyplynulo, že proti žalované bylo vedeno několik exekucí v souvislosti s neplněním uložených povinností k zaplacení příslušných částek. 13. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 21. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila zejména výdaje žalované, když se v této souvislosti spoléhala pouze na její tvrzení. Soud má za to, že žalovanou tvrzené měsíční výdaje zřejmě neodpovídaly realitě, zejména tvrzená měsíční výše nájemného ve výši 1 000 Kč, přičemž je třeba upozornit i na skutečnost, že v době poskytování předmětného úvěru bydlelo se žalobkyní ve společné domácnosti dítě. 24. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 9 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni uhradila celkem pouze 4 428 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku 4 572 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobky