4 C 414/2023-19 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 3 924 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Této částky se žalobkyně domáhala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným, když z tohoto důvodu žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, na který žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 96 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 744 Kč ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho, přestože byl k zaplacení dlužné částky upomínán, přičemž mu byla zaslána i předžalobní upomínka. Žalobkyně žalovaného lustrovala v evidenci exekucí s negativním výsledkem. Žalovaný měl v období od února [rok] do března [rok] čistou mzdu ve výši zhruba 40 000 Kč. Žalovaný byl s negativním výsledkem lustrován v insolvenčním rejstříku. V registru úvěrů [anonymizováno] byly zjištěny 3 otevřené smlouvy, na základě kterých žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 69 540 Kč, přičemž mu zbývala k úhradě částka 42 246 Kč, již po splatnosti měl částku 25 249 Kč. V posouzení úvěruschopnosti byly uvedeny celkové výdaje žalovaného částkou 22 074 Kč, z toho 9 711 Kč představovaly výdaje na jiné půjčky. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Z komentáře k § 513 o. z. vyplývá, že„ věřitel má právo pouze na účelně vynaložené náklady, tedy na náklady za efektivní a nezbytné kroky, které podnikl s cílem uhrazení pohledávky“ ([příjmení], [anonymizováno] § 513 (Příslušenství pohledávky). In: [příjmení], [jméno], [anonymizováno], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). [nakladatelství], [rok], marg. [číslo]). 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je platná, přičemž žalovaný na poskytnutý úvěr žalobkyni neuhradil ničeho, a proto soud žalobě o zaplacení částky 3 924 Kč vyhověl. Uvedená částka zahrnuje jistinu ve výši 3 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 180 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 744 Kč. Soud dále žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z částky 3 924 Kč, a to ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu (od [datum]) do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 554 Kč, nicméně ve zbylé části žalobu zamítl, a to jednak ohledně požadovaných úroků, jelikož k nim žalobkyně v žalobě v rozporu s § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nic neuvedla (a soud ji nemohl vzhledem k její neúčasti u ústního jednání poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy), a jednak ohledně zbylých požadovaných nákladů na vymáhání pohledávky, když ujednání o nich byla sjednána v neprospěch spotřebitele a naprosto zbytečně, neboť nereagoval-li žalovaný na e-mail, SMS, telefonát a písemné upomenutí, další upomínání pak bylo nadbytečné, a proto se nejednalo o účelně vynaložené náklady. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný.