5 C 10/2024-16 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 40 021,90 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr v celkové výši 40 021,90 Kč, který byl žalované vyplacen převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum], avšak žalovaná úvěr do zmíněného dne nesplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své internetové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, a posléze žalovaná zaslala žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Dále žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila. 3. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly prostřednictvím prostředků komunikace na dálku listinu nazvanou jako úvěrová smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše 25 000 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 146,95 % ročně, a to na dobu neurčitou, přičemž žalovaná měla úvěr splácet v měsíčních splátkách, buď v podobě minimálních splátek, které představují 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, anebo v podobě částky 1 000 Kč, a to podle toho, která z uvedených částek bude vyšší. Celková splatná částka činila 44 899,34 Kč (z listiny nazvané smlouva o úvěru, ze standardních podmínek úvěrové smlouvy, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru). Dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] částku ve výši 40 021,90 Kč (z platebních informací). Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z dodatku [číslo] k této smlouvě, z oznámení o postoupení pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně i následně žalobkyně vyzývaly žalovanou k úhradě dluhu (z vyčíslení dlužné částky, z výzvy, z předžalobní výzvy včetně podacího lístku). 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované toliko uvedla, že její právní předchůdkyně ji zkoumala prostřednictvím výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, a vedle toho lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích. Příslušné doklady, kterými měla právní předchůdkyně žalobkyně mít doložené příjmy a výdaje žalované však žalobkyně k žalobě nepřiložila, a ani z ostatních předložených a soudem provedených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala. 10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 11. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení včetně ustálené judikatury na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 021,90 Kč dne [datum] na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v okolnosti, že žalobkyně v žalobě dostatečně netvrdila a zejména nikterak nedoložila, že by před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalované (a jakým konkrétním způsobem), a ani tato skutečnost nevyplynula ze soudem provedených důkazů předložených žalobkyní. Jelikož však žalovaná částku 40 021,90