5 C 246/2024-23 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. , č. účtu, , na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru, úroky z prodlení z nesplacené částky v zákonné výši, případně další poplatky, náklady a smluvní pokuty dle platného ceníku. Úvěr se žalovaný zavázal splatit nejpozději do , datum, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % ročně a dále poplatky dle platného ceníku. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto , datum, převedla její pohledávku z běžného účtu za žalovaným na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Dne , datum, vyzvala žalovaného výzvou k neprodlenému vyrovnání dlužné částky, avšak ani poté žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k zaplacení. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že porovnala příjmy, výdaje a úvěrové splátky žalovaného, k čemuž měla k dispozici transakční historii osobního účtu žalovaného. Zároveň prověřila žalovaného ve veřejných registrech a rejstřících.2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listiny označené jako smlouva o kontokorentním úvěru a výpisu z účtu vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným předmětnou smlouvu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr s úvěrovým limitem , částka, a úrokovou sazbou 18,9 % ročně, který se zavázal splatit nejpozději do , datum, . Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného a ceník. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel řádně a včas. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu dne , datum, , avšak ani poté žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě čerpal peněžní prostředky, které však řádně a včas nesplácel. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, jelikož žalobkyně měla k dispozici transakční historii žalovaného s jeho pravidelnými příjmy a výdaji. Soud proto žalobkyni přiznal žalovanou částku spolu s ve výroku uvedeným příslušenstvím. Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, , a dále z odměny advokáta za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“) za 3 úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 ve spojení s § 11 odst. 1 AT, 3 x režijního paušálu po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce , částka, .