5 C 267/2024-51 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, (součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžení prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 18,24 % ročně sjednanou dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, ) v 26 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však sjednané splátky neuhradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, , celkem uhradil , částka, . Pohledávka za žalovaným byla dne , datum, postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku , částka, , sestávající z jistiny , částka, a dlužné části poplatku ve výši , částka, , včetně kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 18,24 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní smlouva. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vzal za prokázané, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným v částce , částka, , finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny v den uzavření smlouvy v hotovosti (z přehledu plateb). Žalovaný se zavázal zaplatit společnosti jistinu a poplatek v částce , částka, v 26 týdenních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka byla stanovena na , datum, , a to ve výši , částka, . Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, na úvěr uhradil celkem , částka, (z přehledu plateb). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne , datum, k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (z předžalobní upomínky včetně podacího lístku).5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv, soud provedl důkaz žádostí o spotřebitelský úvěr, která byla vyplněna a podepsána žalovaným dne , datum, , soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnosti, je svobodný, v pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, jako popelář – dělník s čistým příjmem ve výši , částka, , bez dalších jiných příjmů. Přičemž uvedl, že má již spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Extérní měsíční splátky uvedl ve výši , částka, a své odhadované měsíční výdaje na částku ve výši , částka, . Dle odškrtnutých políček v žádosti žalovaný doložil k ověření svého příjmu a výdajů pracovní smlouvu a 2 výpisy z bankovního účtu (listopad a prosinec 2021), které však soudu spolu s žádostí doloženy nebyly.6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti př