5 C 297/2024-48 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným dne , datum, , jelikož žalovaný na poskytnutý úvěr ve výši , částka, neuhradil ničeho.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, , vyplacený téhož dne na bankovní účet č. , č. účtu, , který se žalovaný zavázal splatit celkovou částkou ve výši , částka, (jistina, úrok a poplatky za doplňkové služby) do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalobkyně pracovala v době poskytnutí úvěru žalovanému mj. s tvrzením, že tento má výdaje na splátky jiným společnostem ve výši , částka, měsíčně. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil zejména podle § 2395, § 588, § 2991 odst. 1 a 2, § 1968 a § 1970 o. z. a podle § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného zkoumala (prostřednictvím nahlédnutí do registrů), avšak nedostatečným způsobem, když ani po poučení soudem při ústním jednání podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplýval důkaz o tom, jestli a případně jak je ověřovala (žalobkyně se měla zaměřit na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného o to důkladněji, jelikož v době žádosti o úvěr měla od něho informaci o tom, že již je povinen splácet jiné úvěry).Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , a jelikož žalovaný na tento dluh dosud podle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho, má povinnost vydat žalobkyni celou částku jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil, případně, aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř., a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky , částka, , při úrokové sazbě podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, . Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka , částka, , z níž by se částka , částka, skládala z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, , dále z odměny advokáta ve výši , částka, za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) podle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon by činila , částka, , dále z odměny advokáta , částka, za 1 úkon právní služby v podobě účasti na jednání dne , datum, podle § 7 bod 4., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a nakonec z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 4 úkony v celkové částce , částka, (3 úkony po , částka, a 1 úkon po , částka, ) podle § 14b odst. 5 písm. a) a b) advokátního tarifu. K odměně a uvedené náhradě by dále náležela náhrada za DPH (při sazbě 21 %), neboť právní zástupce žalobkyně je jejím plátcem, a to v částce , částka, . Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 69,2 % z částky , částka, , tj. částka , částka, , neboť byla úspěšná ohledně částky představující 84,6 % (, částka, ) a neúspěšná ohledně částky představující 15,4 % (, částka, ).