5 C 324/2024-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, ., sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, , avšak žalovaný úvěr do zmíněného dne nesplatil. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, . Žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní upomínku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o revolvingovém úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, p.l.c., registrační číslo , Anonymizováno, , a žalovaný uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru na dobu neurčitou, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu , částka, , přičemž žalovaný měl úvěr splácet v měsíční splátkách, buď v podobě minimálních splátek, které představují 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, anebo v podobě částky , částka, , a to podle toho, která z uvedených částek bude vyšší. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, dodatkem ke smlouvě a oznámením o postoupení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely mezi sebou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla postoupena předmětná pohledávka za žalovaným žalobkyni. Výzvou k plnění bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby písemně vyzvala ke splnění předmětného dluhu.4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou zákonů z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru.5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Multitude Bank p.l.c., registrační číslo C 56251, a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně ji zkoumala prostřednictvím výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, a vedle toho lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Příslušné doklady, kterými právní předchůdkyně žalobkyně měla mít doložené příjmy a výdaje žalovaného, však žalobkyně k žalobě nepřiložila, a ani z ostatních nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala. Soud žalobkyni nepoučil podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitelky v souladu se zákonem, neboť se žalobkyně z ústního jednání omluvila.12. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni (té byla totiž předmětná pohledávka za žalovaným postoupena). S ohledem na to, že ze žaloby nebylo jasné (pro chybějící skutková tvrzení), v jaké výši byly žalovaným finanční prostředky vráceny, přestože ze žaloby jednoznačně vyplývalo, že nějaké platby mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhaly, resp. že žalovaný na daný úvěr plnil, nemohl soud rozhodnout o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni podle § 2991 o. z. Soud tudíž žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.