5 C 342/2024-20 — Okresní soud v Benešově

1. Dne , datum, podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu dlužného úvěru. V žalobě uvedla, že žalovanému na základě jeho žádosti poskytla úvěr ve výši , částka, splatný ve 30 dnech od poskytnutí úvěru. Smlouvu uzavřel prostřednictvím internetových stránek společnosti , právnická osoba, . www.kamali.cz. Úvěruschopnost žalovaného byla kromě jiného posouzena prostřednictvím registru , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , registru solus, lustrací v exekučním rejstříku a insolvenčním rejstříku. Totožnost žalovaného nebyla ověřována prostřednictvím ničeho, neboť jeho totožnost byla v minulosti již ověřena na základě jiné smlouvy. Dne , datum, byla žalovanému zaslaná na jeho účet částka , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši , částka, . Sjednány byly také další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši , částka, , poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši , částka, a poplatek za SMS servis ve výši , částka, . Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za které je účtován poplatek ve výši , částka, . Dále si žalovaný prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za který je účtován poplatek ve výši , částka, (včetně poplatku za desetiprocentní odklad ve výši , částka, ) a poplatek za online platbu ve výši 1% z převáděné finanční částky. Ve smlouvě byla sjednána sankce, a to smluvní pokuta a náklady úvěru, a to účelně vynaložené náklady. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné částky , částka, , sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatku za expres výplatu ve výši , částka, , poplatků za bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatku za SMS servis v celkové výši , částka, , poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem v celkové výši , částka, , účelně vynaložených nákladů v celkové výši , částka, a smluvních pokut v celkové výši , částka, . Žalovaný uhradil celkem , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a zjistil následující skutkový stav: z úvěrové smlouvy, včetně úvěrových podmínek, předsmluvními informacemi, předžalobní výzvy k plnění, včetně poštovního podacího archu, metodiky k posouzení úvěruschopnosti, karty klienta, opisem výpisu proplacení smlouvy, splátkovým kalendářem a sazebníkem poplatků, vzal soud za prokázané, že účastníci podepsali dne , datum, úvěrovou smlouvu, a to elektronickou cestou, kdy žalovaný potvrdil text smlouvy odesláním potvrzovací platby , částka, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, splatný ve 30 dnech od poskytnutí úvěru. Sjednány byly také další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši , částka, a poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši , částka, , poplatek za SMS servis ve výši , částka, . Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za které je účtován poplatek ve výši , částka, a dále si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, za který je účtován poplatek ve výši , částka, (včetně poplatku za desetiprocentní odklad ve výši , částka, ) a poplatek za online platbu ve výši 1% z převáděné finanční částky. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta a účelně vynaložené náklady.4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu, podle níž žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, . Do dnešního dne žalovaný uhradil podle tvrzení žalobkyně pouze částku , částka, .5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Své možnosti obdržet od soudu odpovídající poučení se neúčastí na jednání dobrovolně vzdala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že i způsob, jakým žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) popsala zkoumání úvěruschopnosti je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit, jelikož výpisy z dostupných registrů jsou pouze částí podkladů, které je nezbytné zkoumat. Pokud žalobkyně uvedla, že tyto registry prověřila „vedle ostatního“ není z žaloby ani předložených listin zřejmé, o které „ostatní“ podklady se jedná. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životn