5 C 386/2023-20 — Okresní soud v Benešově

1. Dne , datum, podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které si převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit s půjčkou souhrnný poplatek ve výši , částka, v 31 týdenních hotovostních splátkách po , částka, . Žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byli sjednání, tedy ke dni , datum, . Celkem žalovaný uhradil na půjčku částku , částka, . Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena ze společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, , na společnost , Anonymizováno, . smlouvou o postoupení ze dne , datum, a účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a s účinností ke dni , datum, postoupena pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Ke dni postoupení činila dlužná částka , částka, , která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši , částka, , když dle smlouvy byla plnění žalovaného nejprve alokována na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné částky jistiny ve výši , částka, a úroků z prodlení v zákonné výši 2,5 % ročně z dlužné jistiny , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo zapsané na , Anonymizováno, jde o věc s cizím prvkem, soud zjišťoval, zda má zdejší soud ve věci dánu pravomoc a příslušnost jednat. Pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. , jméno FO, republikou a , Anonymizováno, není uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva, která by upravovala závazkové vztahy, ale žalovaný má bydliště na území členského státu , právnická osoba, – v , jméno FO, republice, a proto je na věc třeba aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne , datum, , podle kterého je příslušnost Okresního soudu v Benešově dána podle článku 17 a 18. Použití právních předpisů , jméno FO, republiky vyplývá z ustanovení § 87 zákona č. 91/2012 Sb., v platném znění, o mezinárodním právu soukromém.4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, vzal za prokázané, že společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , uzavřela dne , datum, smlouvu o půjčce s žalovaným na částku , částka, s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit rovněž souhrnný poplatek v částce , částka, , celkem tedy vrátit částku , částka, v 31 týdenních splátkách po , částka, s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši , částka, , a to v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře smlouvy.5. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na společnost , Anonymizováno, smlouvou o postoupení ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, . Následně byla pohledávka smlouvou o postoupení ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobními upomínkami ze dne , datum, k úhradě dluhu včetně příslušenství. Žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně na půjčku celkem částku , částka, , kterou žalobkyně započetla na jistinu i souhrnný poplatek. Právní předchůdkyně žalobkyně neuhrazený dluh zesplatnila po marném uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky v souladu se smluvními podmínkami. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení ze dne , datum, a ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, a dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne , datum, k úhradě dluhu včetně příslušenství. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil.6. Při právním posouzení věci soud vycházel s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do , datum, (dále jen obč. zák.), a dále z ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Dále podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.7. Na základě provedeného dokazování, které soud podřadil shora uvedeným ustanovení obč. zák. dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejichž základě přenechal právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku v částce , částka, , a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či , Anonymizováno, v komentáři k § 658 v J, Anonymizováno, a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, , adresa, , s. 1856). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný smluvní úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (dostupný z www.nsoud.cz), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným ban