6 C 13/2024-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 032 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 83 Kč s odůvodněním, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně ho dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Žalovaný, ač v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. řádně přihlášen, nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období specifikované v níže uvedeném rozpisu dluhu žalovaného. Žalovaný tedy dluží žalobkyni k dnešnímu dni celkem částku 845 Kč za nezaplacené televizní poplatky za leden až červenec [rok]. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ten ji neuhradil. Žalobkyně má tak nárok na zaplacení dlužných televizních poplatků a úroku z prodlení, který kapitalizovala od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby (tj. [datum]). Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 27. 11. 2023 pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne 18. 12. 2023, [číslo jednací], zrušen a soud ve věci pokračoval vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobkyně již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby prohlásil, že – byť je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě – není poplatníkem televizního poplatku s povinností tento platit (z výzvy žalobkyně a doručenky). Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, žalobkyně ho tedy zařadila do evidence poplatníků (z písemné informace o zařazení do evidence poplatníků). Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období leden až červenec 2023. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ten ji neuhradil (z výzvy k zaplacení). Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval (z upomínky, z podacího archu). Při právním posouzení soud postupoval podle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. (dále jen„ zákon“). Podle § 3 odst. 4 zákona, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Na základě shora uvedeného soud vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k zaplacení částky 945 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 83 Kč a nákladů na upomínání v částce 87 Kč, které byly přiznány dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč – zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za dva úkony po 100 Kč, celkem 200 Kč, podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl.č. 254/2015 Sb.. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyly žalobkyni přiznány, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sám spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je jehjí právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé viz. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum].