8 C 216/2024-14 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , avšak nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Ani po zaslání několika upomínek žalovaný tuto splátku neuhradil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení zesplatněné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného obchodního úroku ve výši , částka, , nákladů na upomínání ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, při úrokové sazbě 14,75 % p. a., a to od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o spotřebitelském úvěru a předsmluvními informacemi bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a kterou se žalovaný zavázal splatit úvěr spolu s úroky a poplatky v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Detaily pohybu na účtu bylo prokázáno, že úvěr byl žalovanému částečně (ve výši , částka, ) vyplacen na jeho bankovní účet, zatímco zbylou část úvěru si žalobkyně vyplatila sama sobě jako úhradu za náklady spojené s poskytnutím úvěru. Upomínkami a předžalobní výzvou včetně podacího lístku bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k uhrazení dlužné částky.4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nicméně ani z té nevyplynulo, zda a případně jak žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného.11. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že žalovaný neuhradil na jistinu úvěru ničeho, avšak už nijak netvrdila, kolik žalovaný uhradil žalobkyni na příslušenství úvěru, ačkoli ze žaloby je zřejmé, že částečně žalovaným plněno bylo. Ze žádného ze soudu nabídnutých a provedených důkazů rovněž nebylo možné výši plnění žalovaného zjistit. Nadto je třeba doplnit, že žalobkyně tvrdila poskytnutí úvěru ve výši , částka, , ačkoli fakticky žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, . Z uvedených důvodů nebylo možné zjistit výši případného bezdůvodného obohacení žalovaného, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož mu jako procesně úspěšnému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.13. Výrokem III. tohoto rozsudku byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši , částka, podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť soud ve věci vzhledem k výši spotřebitelského úvěru, skutečně poskytnuté částce a poplatku za úvěr nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku , částka, (namísto částky , částka, ).