§ 4 občanský zákoník – Předpoklad rozumu průměrného člověka
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Každý svéprávný člověk má mít rozum a jednat s běžnou péčí a opatrností, což od něj ostatní mohou v právním styku očekávat. Pokud zákon vyžaduje vědomost, myslí se tím vědomost, kterou by si osvojil člověk znalý věci s ohledem na zřejmé okolnosti. (§ 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 4 odkazuje 274 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Od každého svéprávného člověka se očekává, že bude mít průměrný rozum a jednat s běžnou péčí a opatrností.
- V právním styku se předpokládá, že víte, co děláte, a jste si vědomi důsledků svých činů.
- Pokud zákon vyžaduje, abyste o něčem věděli, předpokládá se, že si zjistíte informace, které by si zjistil člověk znalý dané situace.
Příklad
Pan Novák, svéprávný občan, kupuje auto. Předpokládá se, že si před koupí zjistí základní informace o autě a jeho stavu, jako by to udělal každý průměrně opatrný člověk.
Na co si dát pozor
- Neznalost zákona neomlouvá, a to ani v případě, že jste o něčem nevěděli, ale měli jste si to zjistit.
- Pokud se odvoláváte na to, že jste o něčem nevěděli, soud bude posuzovat, zda by si to zjistila osoba znalá daného případu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 4
Jak soudy aplikují § 4
… dozvědět o tom, že valná hromada přijala určité usnesení valné hromady, je třeba vycházet z okolností konkrétního případu a dále z vědomosti, jakou si důvodně osvojí při vynaložení obvyklé míry pečlivosti (opatrnosti) osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí byly (musely být) v jejím postavení známy (srov. § 4 odst. 2 o. z.). [28] Ze shora citovaných judikatorních závěrů vyplývá (a Nejvyšší soud to považuje za důležité zopakovat a zdůraznit), že zákonem stanovené časové omezení jak pro podání protestu, tak i pro podání návrhu na vyslovení …
Takový úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, …
Takový úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, …