8 C 230/2024-19 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se domáhala zaplacení pohledávky ve výši , částka, . Uváděl, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , přičemž žalovaný neuhradil žádnou splátku.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úrokem 40% měsíčně (5885%RPSN). Na poskytnutý úvěr žalovaný neuhradil ke dni podání žaloby žádnou platbu. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby zaslal právní zástupce žalovanému předžalobní výzvu.Při právním posouzení soud vycházel z Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně toho, zda a případně jakým způsobem byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného. Soud vzal dále za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno, a tudíž žalobce je ve věci aktivně legitimován.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému částku , částka, , na kterou žalovaný neuhradil ničeho, a proto je povinen celou částku , částka, žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal žalobci, neboť byl ve věci úspěšná a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku , částka, . , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč se skládá z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, , dále z odměny advokáta ve výši , částka, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí , částka, . K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši , částka, za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem , částka, . Uvedená částka , částka, obsahuje i náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je právní zástupce žalobce podle přiloženého osvědčení plátcem.