8 C 252/2024-14 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Této částky se žalobkyně domáhala na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným, když z tohoto důvodu žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému úvěr ve výši , částka, , na který žalovaný uhradil celkem pouze , částka, . Žalobkyně se z ústního jednání omluvila2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla ještě téhož dne úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem (, částka, ) a poplatkem za poskytnutí úvěru (, částka, ) ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku , částka, , přestože byl k zaplacení dlužné částky upomínán, přičemž mu byla zaslána i předžalobní upomínka. Žalobkyně žalovaného lustrovala v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. V registru úvěrů REPI byly zjištěny 3 otevřené smlouvy, na základě kterých žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši , částka, , přičemž mu zbývala k úhradě částka , částka, , již po splatnosti měl částku , částka, . V posouzení úvěruschopnosti byly uvedeny příjmy žalovaného ve výši , částka, měsíčně a celkové výdaje pak částkou , částka, měsíčně, z toho , částka, představovaly výdaje na jiné půjčky.4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak nedostatečným způsobem. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovaného lustrovala v příslušných rejstřících, když příjmy žalovaného měla ověřit jeho výplatními páskami, a naopak výdaje žalovaného pak jeho prohlášením a statistickým modelem vycházejícím z dat ČSÚ. Žalobkyně však soudu výplatní pásky žalovaného nepředložila. Vedle toho je nezbytné konstatovat, že zkoumání výdajů žalovaného odkazem na jeho prohlášení a statistické údaje, není pro posouzení úvěruschopnosti konkrétní osoby dostatečné, neboť každý jednotlivý případ je třeba posuzovat individuálně.9. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , na kterou žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku pouze , částka, , a proto je povinen žalobkyni vydat zbylou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z částky , částka, , a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.11. Nakonec byla žalobkyni uložena povinnost (výrok IV.) zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši , částka, dle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1. písmeno a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť soud ve věci vzhledem k výši spotřebitelského úvěru, jeho délce, a výši poplatků na vymožení dlužné pohledávky nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku , částka, .