8 C 286/2024-20 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši , částka, s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že prostřednictvím internetových stránek dne , datum, uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, se splatností 30 dnů od jeho poskytnutí. Kromě splacení jistiny se žalovaný uzavřením úvěrové smlouvy zavázal k úhradě poplatků v souhrnné výši , částka, . Žalovaný uhradil pouze , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . zbývající platby neuhradil. Žalobce rovněž požadoval uhradit vynaložené náklady ve výši , částka, , poplatky za sms ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, , vyplacený téhož dne na bankovní účet č. , č. účtu, , který se žalovaný zavázal splatit celkovou částkou ve výši , částka, do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalobce před uzavřením smlouvy lustroval registry ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS s negativním výsledkem. Z ověření bonity klienta vyplývá, že vycházel z finančních údajů, že žalovaný dosahuje příjmu , částka, , další členové domácnosti příjem nemají a splácí jiným společnostem , částka, . Žalovaný uhradil ke dni podání žaloby , částka, . Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného zkoumala (prostřednictvím nahlédnutí do registrů), avšak nedostatečným způsobem, když tvrzené příjmy ani výdaje žalovaného nebyly konkrétními důkazy podloženy.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , na kterou žalovaný žalobkyni dosud uhradil pouze , částka, , a proto je povinen žalobkyni vydat , částka, jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl přibližně stejný.