8 C 307/2024-40 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále též „, právnická osoba, .“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční hotovost ve výši , částka, , kterou se zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši , částka, (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Na celkovou částku , částka, , kterou byl žalovaný povinen žalobkyni splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , žalovaný uhradil pouze částku , částka, . Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy na základě této smlouvy došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, . Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o úvěru a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se ji zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , žalovaný se tedy vedle jistiny zavázal zaplatit úrok ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasní poplatek ve výši , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek včetně dokladu o zaplacení platby za postoupení bylo prokázáno, že žalobkyně a společnost , právnická osoba, . uzavřely mezi sebou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovaným žalobkyni. Oznámením o postoupení včetně podacího archu bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . žalovanému písemně oznámila postoupení pohledávky žalobkyni. Předžalobní výzvou včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného ke splacení dluhu před podáním žaloby vyzvala.4. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaný v této žádosti uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , jméno FO, s.r.o., IČO: , IČO, , s příjmem ve výši , částka, měsíčně. Dále uvedl, že má měsíčně výdaje za bydlení a energie ve výši , částka, a za dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši , částka, , bydlí u rodičů, je svobodný, bez vyživovací povinnosti a má základní vzdělání.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze, že na vyplněné žádosti o úvěr byly označeny listiny, které žalovaný předložil k posouzení bonity a úvěruschopnosti, přičemž správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Soud upozorňuje, že takový způsob zkoumání úvěruschopnosti nemůže v žádném případě obstát, neboť se nelze při zkoumání úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , na kterou žalovaný dosud (podle tvrzení žalobkyně) uhradil celkem částku , částka, . Z uvedeného vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.