8 C 319/2024-18 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s mimosoudním vymáháním) a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o poskytnutí služby konkludentně mezi účastníky uzavřené dne , datum, . Konkludentní forma uzavření smlouvy spočívala ve vyplnění jednotlivých údajů žalovaným do online poptávkového formuláře a kliknutím na tlačítko „odeslat“, přičemž předmětem smlouvy bylo poskytnutí služby spočívající zejména v technickém zpracování a nakládání s informacemi, jež spočívá zejména v předání informací třetím stranám za účelem potenciálního zájmu žalovaného o poskytnutí finančního plnění. Žalovaný však žalobkyni v příslušné lhůtě neuhradil odměnu za poskytnutou službu, ačkoli tak byl dle smluvních podmínek povinen. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného ohledně zaplacení ceny (, částka, včetně DPH) za poskytnutou službu v podobě technického zpracování, vyhodnocení a předání odeslaného poptávkového formuláře třetím stranám za účelem zájmu žalovaného o poskytnutí finančního plnění. Žalobkyně tak zjednodušeně řečeno požadovala po žalovaném zaplacení provize (ve výše uvedené částce), a to de facto za zprostředkování úvěru, neboť si tuto provizi nárokovala z důvodu, že na základě předaných informací ze žalovaným vyplněného formuláře třetí osobě došlo k následnému sjednání úvěru či obdobného finančního plnění.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Podle § 546 o. z. právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo ke konkludentnímu uzavření předmětné smlouvy, jelikož žalobkyně obecně nemohla dovozovat vůli žalovaného uzavřít ji pouze z toho, že vyplnil internetový formulář, zaškrtl kolonku souhlasu s „VOP“ a klikl na tlačítko „odeslat“. O konkludentní způsob právního jednání totiž může jít pouze, pokud taková osoba jednala způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěla projevit, což zjevně v tomto případě neplatí. Zároveň lze v této souvislosti odkázat na starší, nicméně přiléhavou judikaturu, ze které vyplývá, že „[v]yplnění internetového formuláře a souhlas s „podmínkami“, na něž formulář odkazuje, nelze považovat za projev vůle uzavřít smlouvu, jestliže informace o tom, že se uzavírá smlouva a jaké má podstatné náležitosti, jsou uvedeny teprve v „podmínkách“.“ (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z provedeného dokazování rovněž nevyplynulo, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření předmětné smlouvy jiným způsobem, přičemž vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, nemohl ji soud poučit podle § 118 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že je povinna uzavření předmětné smlouvy prokázat. Soud tudíž žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož mu jako procesně úspěšnému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.