8 C 322/2024-15 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, , který k sjednanému datu nesplatil. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že ta byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí , částka, . Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází , Anonymizováno, . Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem , částka, nejpozději splatných dne , datum, . Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení, v posledním případě právním zástupcem žalobkyně v rámci předžalobní výzvy. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno.Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Ferratum Bank p.l.c. se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do úvěrového limitu , částka, . Uvedený úvěr se žalovaný zavázal splatit k datu splatnosti dne , datum, společně s úrokem 8,5% měsíčně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5% z částky každého čerpání s tím, že RPSN činí 258,02% (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru a standardní informací o spotřebitelském úvěru). Upomínkou z , datum, bylo prokázáno, že věřitel vyzval žalovaného k úhradě splatné částky ve výši , částka, s tím, že aktuální dlužná částka k datu splatnosti činí , částka, , přičemž vyúčtovaná částka obsahuje rovněž úhradu účelně vynaložených nákladů a poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání).Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 a následujících o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ohledně úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že byla zkoumána na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, lustrace v příslušných evidencích a úvěrové historie, k tomuto tvrzení nedoložila žádné důkazy. Uvedené zkoumání úvěruschopnosti však není dostatečné, neboť při řádném zkoumání úvěruschopnosti konkrétní osoby se nelze spoléhat pouze na informace získané od žadatele o úvěr (žalovaného). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. o povinnosti prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení nebylo žalobkyní vyjasněno, jak dospěla k žalované částce, ani to nevyplývalo z obsahu soudního spisu, a proto případné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nelze určit, kdy z předložených důkazů a tvrzení nijak nevyplývá, že by žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, , kdy žalobkyně neuvádí, zda došlo alespoň k částečnému splacení úvěru. Z předložené upomínky pak vyplývá, že v upomínce uplatňovaná částka obsahuje i jiné položky než vyčerpaný úvěr (jistinu). Soud na základě uvedeného žalobu v plném rozsahu zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.