8 C 356/2024-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi ní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které jí žalobkyně ještě téhož dne poskytla částku , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni kromě jistiny i poplatek za poskytnutí úvěru v částce , částka, , poplatek za službu „klidné spaní“ v částce , částka, , poplatek za službu „presto“ v částce , částka, a poplatek za službu „informační SMS servis“ v částce , částka, . Úvěr byl splatný dne , datum, , žalovaná však na úvěr neuhradila ničeho. , adresa, 172,62 Kč, které se žalobkyně domáhala zahrnovala kromě výše zmíněné dlužné jistiny úvěru a poplatků ještě smluvní pokutu kapitalizovanou za období od , datum, do , datum, (při sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny) v částce , částka, . Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne , datum, , žalovaná však na výzvu nereagovala a svůj dluh neuhradila. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, kopií OP, ověřením totožnosti a souhlasem se zpracováním osobních údajů bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až , částka, , jež se žalovaná zavázala vrátit do dne , datum, , resp. do , datum, , a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za sjednané služby (klidné spaní, presto a informační SMS servis). Přehledem vyplacených transakcí spotřebiteli bylo prokázáno, že žalobkyně úvěr v částce , částka, žalované vyplatila ještě téhož dne, tj. , datum, . Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby písemně vyzvala ke splacení dluhu.4. Z výpisu identifikovaných příjmů včetně obecných principů posuzování úvěruschopnosti vyplynulo, že žalobkyně měla ověřením příjmů žalované zjistit její průměrný čistý měsíční příjem v částce , částka, . Z výpisu posouzení úvěruschopnosti dále vyplynulo, že žalovaná žila v době před poskytnutím úvěru ve společné domácnosti ještě s jednou osobou (bez příjmu) s tím, že měla pravidelné výdaje na jiné půjčky v částce , částka, měsíčně, na bydlení v částce , částka, měsíčně a na ostatní věci v částce , částka, měsíčně.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvedla, že ji posoudila podle interní metodiky schválené ČNB tím, že nejprve nahlédla do příslušných databází a následně prostřednictvím licence AISP získala informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované, popř. vycházela ze žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyně však k žalobě zmíněné doklady nepřiložila, přičemž ani ze zbylých nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků nevyplynulo, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala, resp. že by vůbec nějakým způsobem ověřovala žalovanou tvrzené výdaje. Již skutečnost, že žalovaná měsíčně vynakládala na splátky jiných úvěrů částku , částka, měla být pro žalobkyni dostatečným upozorněním, aby o to důkladněji zkoumala příjmy a výdaje žalované.14. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , a jelikož žalovaná na tuto částku neuhradila ničeho, má povinnost vydat žalobkyni celou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni plnila jinak, případně, aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalované povinnost uhradit žalob