8 C 363/2024-28 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná měla úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Ani po zaslání několika upomínek žalovaná tuto splátku neuhradila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Částka, kterou žalobkyně po žalované požadovala představovala zesplatněnou jistinu úvěru (, částka, ) a náklady na upomínání (, částka, ), přičemž příslušenství této pohledávky představoval požadovaný kapitalizovaný smluvní úrok v částce , částka, (vypočtený ze zesplatněné jistiny při úrokové sazbě 23 % za období od , datum, do , datum, ) a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, při úrokové sazbě 14,75 % ročně, a to za období od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru včetně příloh, předsmluvními informacemi a verifikační platbou bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , a kterou se žalovaná zavázala splatit úvěr spolu s úroky a poplatky v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Dokladem o bezhotovostní platbě bylo prokázáno, že úvěr byl dne , datum, částečně žalované vyplacen (v částce , částka, ) na její bankovní účet. Upomínkami včetně dokladu o odeslání a zesplatněním úvěru s předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru, přičemž ji vyzývala k uhrazení dlužné částky.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě pouze odkázala na přílohu smlouvy o úvěru označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nicméně ani z té nevyplynulo, zda a případně jak žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalované. Soud žalobkyni nepoučil podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky v souladu se zákonem, neboť se z ústního jednání omluvila.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že žalovaná neuhradila na jistinu úvěru ničeho, avšak už nijak netvrdila, kolik uhradila na příslušenství úvěru, ačkoli je ze žaloby zřejmé, že na úvěr minimálně částečně plnila. Ze žádného ze soudu nabídnutých a provedených důkazních prostředků rovněž nebylo možné výši plnění žalované zjistit. Nadto je třeba doplnit, že žalobkyně tvrdila poskytnutí úvěru ve výši , částka, , ačkoli fakticky žalované poskytla úvěr ve výši , částka, . Z uvedených důvodů nebylo možné zjistit výši případného bezdůvodného obohacení žalované, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož jí jako procesně úspěšné žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.