8 C 384/2024-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu nesplaceného úvěru, jelikož žalovaný na jemu žalobkyní poskytnutý úvěr ve výši , částka, neuhradil ničeho. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až , částka, , jež se žalovaný zavázal vrátit do dne , datum, , a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce , částka, a dalšími poplatky za sjednané služby (klidné spaní v částce , částka, a presto v částce , částka, ). Žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pracovala s tím, že žalovaný měl v době před poskytnutím úvěru průměrný čistý příjem v částce , částka, měsíčně, že žil ve společné domácnosti ještě se dvěma osobami bez příjmu a s jednou osobou s příjmem, dále že měl pravidelné výdaje na jiné půjčky v částce , částka, měsíčně, na bydlení v částce , částka, měsíčně a na ostatní věci v částce , částka, měsíčně. Žalobkyně úvěr v částce , částka, žalovanému vyplatila ještě téhož dne, tj. , datum, . Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby písemně vyzvala ke splacení dluhu.4. Při právním posouzení věci soud vycházel zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud tak rozhodoval zejména podle § 588, § 1968 odst. 1 věta první, § 1970, § 2395 a § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že ji posoudila podle interní metodiky schválené ČNB tím, že nejprve nahlédla do příslušných databází a následně prostřednictvím licence AISP získala informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, popř. vycházela ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyně však k žalobě zmíněné doklady nepřiložila, přičemž ani ze zbylých nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků nevyplynulo, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala, resp. že by vůbec nějakým způsobem ověřovala žalovaným tvrzené výdaje. Již skutečnost, že žalovaný měsíčně vynakládal na splátky jiných úvěrů částku , částka, (dle tvrzení žalovaného) měla být pro žalobkyni dostatečným upozorněním, aby o to důkladněji zkoumala příjmy a výdaje žalovaného.7. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , a jelikož žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho (podle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, případně, aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, . Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka , částka, . , adresa, 300 Kč by se skládala z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, , dále z odměny advokáta ve výši , částka, za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) podle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon by činila , částka, , a nakonec z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony ve výši , částka, za každý úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem , částka, . K odměně a paušální náhradě by dále náležela náhrada za DPH (při sazbě 21 %), neboť právní zástupce žalobkyně je jejím plátcem, a to v částce , částka, . Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 33,10 % z částky , částka, , tj. částka , částka, , neboť byla úspěšná ohledně částky představující 66,55 % (, částka, ) a neúspěšná ohledně částky představující 33,45 % (, částka, ).