8 C 390/2023-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala toho, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 78 363,84 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizována čtyři slova], jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 134 602 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z čerpané výše úvěru, resp. minimálně po 500 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když nesplácel poskytnutý úvěr pravidelně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 118 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nicméně v podání ze dne [datum] se z ústního jednání omluvil. 3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění. 4. Z výpisů z OR vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně jsou společnostmi zapsanými v obchodním rejstříku, kdy předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování úvěrů. 5. Žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru, akceptací smlouvy a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 35 000 Kč, který mohl být čerpán opakovaně, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Naopak žalovaný se touto smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z čerpané výše úvěru, když splátka musela činit minimálně 500 Kč. 6. Z platební historie vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 134 602 Kč, na který však žalovaný uhradil pouze částku celkem 118 100 Kč. 7. Odstoupením od úvěrové smlouvy včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že zesplatnění úvěru právní předchůdkyní žalobkyně ke dni [datum] bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 8. Z potvrzení o úplatě za postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu a z oznámení o postoupení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni. O postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. 9. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu vyplynulo, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k uhrazení dlužné částky. 10. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně ji zkoumala tím, že ověřovala tvrzení žalovaného prostřednictvím informací získaných z interních i externích databází včetně registru [příjmení]. Soud však zdůraznil, že takový způsob zkoumání úvěruschopnosti nemůže v žádném případě obstát, neboť se nelze při zkoumání úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr a jeho lustraci v příslušných databázích, když naopak je nezbytné zkoumat jeho příjmy a výdaje. 20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším