8 C 397/2023-29 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala toho, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “), a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně finanční hotovost ve výši , částka, , kterou se zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši , částka, (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, úhrada za administrativní činnost a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště). Celkovou částku , částka, byl žalovaný povinen žalobkyni splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dne , datum, byla mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy na základě této smlouvy došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným žalobkyni. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. V podání ze dne , datum, žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to s odkazem na informace získané od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady od žalovaného a nahlédnutím do příslušných registrů.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se ji zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , žalovaný se tedy vedle jistiny zavázal zaplatit úrok ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasní poplatek ve výši , částka, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že žalobkyně a společnost , Anonymizováno, uzavřely mezi sebou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovaným žalobkyni. Z oznámení o postoupení bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni ze dne , datum, . Z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání vyplývá, že žalobkyně dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného ke splacení dluhu před podáním žaloby. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku , částka, . Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaný v této žádosti uvedl, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši , částka, . Kromě toho žalovaný uvedl, že má celkové měsíční výdaje ve výši , částka, (z toho např. , částka, na bydlení a energie a , částka, na splátky stávajících půjček).4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila zejména výdaje žalovaného, když vycházela z toho, že má měsíční příjem ve výši , částka, , přičemž tvrzené výdaje žalovaného ve výši , částka, se jeví soudu jako nereálné, neboť žalovaný mj. uvedl jako měsíční výdaj na bydlení částku pouze , částka, . Mimo to se nelze při ověřování úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr. Nakonec je vhodné uvést, že dílčí částky měsíčních výdajů příslušného žadatele o úvěr, se v případě úvěrů poskytovaných právní předchůdkyní žalobkyně, v soudních řízeních často opakují.13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celk