8 C 47/2024-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále jen „, právnická osoba, “) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši , částka, , odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, neboť na pohledávku uhradil pouze celkem částku , částka, . Pohledávku za žalovaným postoupila společnost , právnická osoba, žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně tedy požadovala zaplacení dlužné částky ve výši , částka, (dlužná jistina + dlužné úhrady za služby), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a úroků ve výši 20,74 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně, když oba úroky se počítají z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací od žalovaného a nahlédnutím do příslušných databází. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru a kartou zákazníka bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky a poplatky v 80 týdenních splátkách po , částka, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o úplatě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena. Z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky dopisem ze dne , datum, . Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného soud z karty zákazníka zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o. jako obsluha drtiče. Žalovaný dále uvedl, že má čistou mzdu , částka, měsíčně a naopak celkové měsíční výdaje ve výši , částka, (z čehož částka , částka, měsíčně zahrnuje výdaje na bydlení, částka , částka, osobní výdaje, částka , právnická osoba, Kč výživné a částka , částka, splátky jiných úvěrů).4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zaznamenáním informací od něho získaných do zákaznické karty, ověřením těchto informací příslušnými doklady a i samotným podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, a ani z ostatních nabídnutých a soudem provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala, především že by jakkoli ověřila tvrzené výdaje žalovaného, když ani z dokladů zaškrtnutých v kartě zákazníka by výdaje žalovaného ověřit nemohla.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , na kterou žalovaný dosud uhradil částku v souhrnné výši , částka, . Z uvedeného vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.