11 C 242/2025-43 — Okresní soud v Benešově

1. Dne , datum, podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalovanému žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne , datum, žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 76,05 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjnem , Anonymizováno, , Anonymizováno, dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný řádně neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši , částka, . V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky či její části, došlo k zesplatnění celého úvěru k datu , datum, . Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem , částka, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalobkyně požadovala částku , částka, , smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje , datum, do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši , částka, a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 76,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, účastníci podepsali listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, ; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 76,04 % ročně a žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit , částka, . V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalovaného (ze smlouvy o úvěru, vč. příloh, ze splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z potvrzovací SMS). Úvěr byl schválen a žalovanému ze strany žalobkyně vyplacen na jeho účet dne , datum, (ze schválení o úvěru, vč. dodejky, z dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný na úvěr zaplatil žalobkyni do dne podání žaloby částku , částka, (z karty klienta). Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagoval, a proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila (z upomínek žalobkyně s upozorněním na zesplatnění, z oznámení před zesplatněním úvěru, z předžalobní upomínky). Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu).4. Registrem SOLUS žalovaný neprocházel, dále žalobkyně provedla lustraci v databázi NKRI (z výpisu soud nic pro věc podstatného nezjistil). Dále byla předložena potvrzení o přijetí mzdy žalovaného od , podezřelý výraz, , a to částka , částka, v srpnu , Anonymizováno, , částka , částka, v září , Anonymizováno, . Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že jeho měsíční výdaje činí , částka, , čili při příjmu , částka, žalovanému zůstává , částka, jako volné zdroje. Na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení.5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne , datum, listinu s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne , datum, čerpal úvěr ve výši , částka, . Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalovaného v měsíční výši okolo , částka, – , částka, z příjmu ze zaměstnání, výdaje stanovila částkou , částka, (aniž by je zkoumala) a uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný.6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje n