11 C 359/2025-27 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedla, že žalovaný s ní dne , datum, uzavřel prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku ve výši , částka, , za což se zavázal uhradit poplatek ve výši , částka, . Žalovaný však své povinnosti plynoucí z této smlouvy nesplnil, žalobkyně po žalovaném proto požaduje rovněž (vedle jistiny a poplatku) zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, . Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že nežádal o úvěr pro účely podnikání, úvěr byl pro podnikatelské účely poskytnut účelově. Žalobkyně používala předem připravený vzor smlouvy, který neposkytuje prostor pro jakoukoli změnu, což ukazuje na nerovné postavení smluvních stran. Smlouva je dle žalovaného spotřebitelskou smlouvou. Dále namítal také to, že žalobkyně nezkoumala jeho úvěruschopnost, žádným způsobem nezjišťovala jeho finanční situaci. Žalovaný také považuje stanovení vysokých úroků a dalších sankcí ve formě pokut a úroků z prodlení v rozporu s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Žalovaný rozporoval také tvrzení, že na úvěr žalobkyni ničeho neuhradil, jelikož zaslal na účet žalobkyně částky v celkové výší , částka, . Na dotaz soudu uvedl, že poskytnuté prostředky použil pro svou běžnou spotřebu, nikoli k podnikání.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:4. Z dokumentu s názvem „, hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně označila jako klienta a úvěrovaného žalovaného (u nějž je uvedeno datum narození, rodné číslo, IČO, místo podnikání), přičemž na základě této smlouvy měl žalovaný obdržet částku , částka, převodem na bankovní účet, za což se zavázal zaplatit poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Splatnost úvěru byla stanovena na , datum, . Úvěr měl žalovaný splatit v 5 splátkách po , částka, . Z potvrzení o platbě ze dne , datum, a potvrzení o ověřovací platbě , částka, soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla zaslána žalovanému platba ve výši , částka, na bankovní účet dle ověřovací platby ve výši , částka, . K ověření identity žalovaného žalobkyně dále disponovala fotokopií jeho občanského průkazu. Z potvrzení o úhradách ze dne , datum, , , datum, , , Anonymizováno, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a nahlédnutím do uživatelského účtu žalovaného na webové stránce www.nazivnost.cz bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem , částka, . Z předžalobní upomínky a podacího lístku z , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud se v posuzovaném případě ztotožnil s námitkou žalovaného, že byť formálně byla smlouva mezi stranami nazvána jako smlouva o podnikatelském úvěru a že dlužník (žalovaný) je označený jako podnikatel svým identifikačním číslem, nelze bez dalšího uzavřít, že se jedná o úvěr poskytnutý v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného, tj. že se daný úvěr „dostal“ z rozsahu regulace ZoSÚ. Soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , v němž soud dospěl k závěru, že ze strany poskytovatele úvěru (žalobkyně) musí být řádně zkoumán účel poskytovaného úvěru, který musí prokázat, že skutečně zkoumal a zjišťoval skutečný účel úvěru. Zdejší soud podotýká, že v opačném případě (při pouhé formální akceptaci faktu, že ve smlouvě je uvedeno IČO) by bylo s přihlédnutím k množství osob, které často pouze formálně disponují živnostenským oprávněním (a mají tudíž IČO), umožněno obcházení regulace poskytování úvěrů spotřebitelům, což nelze připustit. Použití formálního kritéria v podobě předpřipraveného formuláře pro závěr o tom, že určitá fyzická osoba nevystupuje v pozici spotřebitele, rovněž v minulosti odmítla i judikatura – viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1930/11. Důraz na zkoumání fakticity podnikání rovněž konstatoval Nejvyšší soud právě v případě posuzování poskytování úvěrů osob formálně označených za spotřebitele – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, -II.13. Dále soud konstatuje, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení "podnikatelské účely“. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Stejně tak Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, řešil, co je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský úvěr.14. V návaznosti na shora uvedené tedy lze uzavřít, že v posuzované věci bylo povinností žalobkyně, aby zkoumala, zda žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy vystupoval v pozici podnikatele či spotřebitele. Pokud se v tomto směru spoléhala na formální odkaz obsažený v jí předpřipravené smlouvě o úvěru, nepostupovala správně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se svého práva obdržet od soudu odpovídající poučení ohledně toho, zda a jakým způsobem zkoumala materiální kritéria podnikatelského úvěru, tj. zda a za jakým podnikatelským účelem byl úvěr žalovanému poskytnut. Soud proto v projednávané věci dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva obchází zákon a je tudíž neplatná ve smyslu § 588 o. z.15. Pro