12 C 181/2025-92 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, nesplácel však řádně a včas, neuhradil žalobci ničeho a dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný k žalobě uvedl, že tuhle konkrétní smlouvu si nepamatuje, ani zda něco splatil, dostal do problémů, přišel o bydlení.2. Soud provedl důkaz listinami, předloženými žalobcem – návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, s akceptační doložkou z , datum, , předsmluvní formulář, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě a technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , splátkový kalendář úvěru, dodejka k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru ze dne , Anonymizováno, , formulář hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS a NRKI, posouzení úvěruschopnosti žalovaného – scoring, karta klienta, 2x výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru zaslaná žalovanému, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva a podací arch k předžalobní výzvě, scan OP žalovaného, částečný výpis z účtu žalovaného o příchozí mzdě 2x únor , Anonymizováno, a 2xbřezen , Anonymizováno, , výplatní lístek žalovaného za leden a únor , Anonymizováno, , prohlášení klienta, základní informace o klientovi a doklad o odeslání , částka, , SMS s informací o vyplacení úvěru a výpis o přijetí SMS, čestné prohlášení k podpisu, souhlas se zpracováním osobních údajů, – a po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru schválením návrhu – žádosti o úvěr ze dne , datum, , v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který žalovanému dne , datum, poskytl bezhotovostním převodem, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 112,59 % ročně ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Žalovaný však nesplatil žalobci ničeho. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvy k zaplacení s upozorněním na prodlení a předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Před poskytnutím úvěru žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného výpisem z registru SOLUS – negativním, dále zjištěním údajů od žalovaného – příjmy a výdaje zachycené v hodnocení klienta, podle nichž je žalovaný zaměstnán s průměrným čistým příjmem , částka, měsíčně, jiné příjmy nemá. Výdaje žalovaný uvedl částkou životního minima , částka, , a náklady na bydlení ve výši , částka, s tím, že žalovaný bydlí „ve vlastním“; další náklady byly uvedeny částkou , částka, . Žalovaný doložil částečné výpisy z účtu z února a března , Anonymizováno, , dva výplatní lístky za leden a únor 2024, dokládající zjištěnou mzdu přes , částka, čistého měsíčně. Ze scanu občanského průkazu žalovaného vyplývá totožnost – jméno, příjmení, datum narození, bydliště v ČR.3. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru, smluvní podmínky a kartu klienta, dále negativní prověření žalovaného v rejstříku SOLUS a NRKI, částečný výpis z bankovního účtu žalovaného a dva výplatní lístky žalovaného, dokládající pravidelnou výplatu mzdy. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by verifikoval údaje poskytnuté žalovaným, zachycené v kartě klienta, pokud jde o údaje o výdajích. Pokud jde o příjmy, ty byly ověřeny dostatečně, byla zjištěna a doložena pravidelná mzda z pracovního poměru žalovaného. Pokud však jde o výdaje, nelze v žádném případě vycházet z částky životního minima, určované státem pro účely výplat dávek státní sociální podpory. Částka ostatních výdajů, kromě výdajů na bydlení, ve výši , částka, (!) měsíčně, je naprosto nevěrohodná a nemůže v žádném případě odpovídat realitě. I náklady na bydlení nejsou uvedeny ve věrohodné výši, ale pokud žalovaný skutečně bydlí „ve vlastním“ za uvedenou částku, lze požadovat ověření tohoto údaje (doklad o vlastnictví nemovitosti, bytu apod.). Výdaje žalovaného v úplnosti však žalobce neprověřil a neobjektivizoval v dostatečném rozsahu. Naopak, spolehl se pouze na údaje vyplněné žalovaným, a to jen pokud jde o měsíční výdaje na bydlení. Ostatní životní náklady jsou žalobcem kalkulovány částkou životního minima, určovaného právními předpisy. Z takového údaje však při prověřování úvěruschopnosti nelze vycházet, protože vůbec nereflektuje situaci konkrétního úvěrovaného. Z jiných důkazů, žalobcem předložených a soudem provedených, žádné údaje k poměrům žalovaného nevyplývají. Prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a v míře, ve které provedeno bylo, nebylo kvalifikovaně vyhodnoceno. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí