12 C 225/2025-63 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, nesplácel však řádně a včas, neuhradil žalobci ničeho a dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný se k této žalobě nevyjádřil, k jednání soudu ve věci, ač předvolán, se bez omluvy nedostavil.2. Soud provedl důkaz listinami, předloženými žalobcem – návrh na uzavření smlouvy č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru č. , hodnota, , kalendář splátek úvěru, pojištění schopnosti splácet – informace o produktu, informace o pojištění, předžalobní výzva s plnou mocí, karta klienta, 4x výzva k zaplacení s upozorněním na zesplatnění, doručenka ke schválení úvěru, oznámení zesplatnění, předsmluvní formulář, informace k podpisu na dálku, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , příloha ke smlouvě – pojištění schopnosti splácet úvěr, výpis ze seznamu subjektů finančního trhu, přihláška do pojištění, podací arch k předžalobní upomínce, výpis SOLUS, výpis NRKI, doklad o vyplacení úvěru, prohlášení klienta, částečný výpis z účtu žalovaného k příjmům, hodnocení klienta, základní informace o klientovi, výpis k odeslání potvrzovací platby , částka, , informační SMS o vyplacení úvěru s výpisem o přijetí SMS– a po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru schválením návrhu – žádosti o úvěr ze dne , datum, , v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který žalovanému dne , datum, poskytl bezhotovostním převodem, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 68,37 % % ročně ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Žalovaný však splatil žalobci pouze , částka, . Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvy k zaplacení s upozorněním na prodlení a předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Před poskytnutím úvěru žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného výpisem z registru SOLUS – negativním, dále zjištěním údajů od žalovaného – příjmy a výdaje zachycené v hodnocení klienta, podle nichž je žalovaný zaměstnán s průměrným čistým příjmem , částka, měsíčně, jiné příjmy nemá. Výdaje žalovaný uvedl částkou životního minima , částka, , a náklady na bydlení ve výši , částka, s tím, že žalovaný bydlí u rodičů; další náklady (doprava, kurzy, záliby apod.) byly uvedeny částkou , částka, . Žalovaný doložil výpis z účtu – pouze částečný, k transakcím připsání mzdy (, částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, ).3. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru, smluvní podmínky a kartu klienta, dále negativní prověření žalovaného v rejstříků SOLUS, NRKI, a částečný výpis z bankovního účtu žalovaného, dokládající pravidelnou výplatu mzdy. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by verifikoval údaje poskytnuté žalovaným, zachycené v kartě klienta, a to zejména údaje o výdajích. Pokud jde o příjmy, ty byly ověřeny dostatečně, byla zjištěna a doložena pravidelná mzda z pracovního poměru žalovaného. Pokud však jde o výdaje, nelze v žádném případě vycházet z částky životního minima, určované státem pro účely výplat dávek státní sociální podpory. Částka ostatních výdajů ve výši , částka, , tedy že výdaje tvoří pouze výdaj na bydlení, je naprosto nevěrohodná a nemůže v žádném případě odpovídat realitě. Výdaje žalovaného v úplnosti však žalobce neprověřil a neobjektivizoval v dostatečném rozsahu. Naopak, spolehl se pouze na údaje vyplněné žalovaným, a to jen pokud jde o měsíční výdaje na bydlení. Ostatní životní náklady jsou žalobcem kalkulovány částkou životního minima, určovaného právními předpisy. Z takového údaje však při prověřování úvěruschopnosti nelze vycházet, protože vůbec nereflektuje situaci konkrétního úvěrovaného. Prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a v míře, ve které provedeno bylo, nebylo kvalifikovaně vyhodnoceno. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud vrátil žalobci pouze , částka, , je povinen vydat žalobci ještě zbylých , částka, . Ohledně této částky soud ž