12 C 232/2025-21 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení a náklady upomínání), a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, za sjednaný úrok. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, nehradil však řádně a včas. Žalobci tak dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.3. Soud provedl důkaz obsahem listin, předložených žalobcem – smluvní dokumentace (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, ), potvrzení o zaslání verifikační platby, předsmluvní informace, potvrzení o poskytnutí úvěru, upomínka s podacím lístkem, další upomínka s podacím lístkem, předžalobní výzva se zesplatněním, oznámením právního zastoupení a podacím lístkem – a po jejich zhodnocení podle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, , který žalovanému poskytl částkou , částka, dne , datum, a částkou , částka, dne , datum, , celkem tedy , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem 49 % ročně 72 splátkami po , částka, měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci, ale neuhradil splátku splatnou dne , datum, , proto žalobce zaslal žalovanému upomínku dne , datum, a dne , datum, , přesto žalovaný ničeho dál neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní upomínku s výslovným zesplatněním dluhu. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného, vyplněním formuláře, zachycujícím osobní údaje žalovaného, ,počet vyživovaných dětí (1), osobní stav (svobodný/á), průměrný měsíční příjem za období 3 měsíců (, částka, ), náklad na bydlení (, částka, ), pravidelné finanční závazky (, částka, ), sázky (, částka, ) a jednorázové závazky – mikropůjčky (Ano); finanční zůstatek byl takto kalkulován částko , částka, . K pravidelným závazkům byl zjištěn úvěru od společnosti , Anonymizováno, (částka , částka, ) a , právnická osoba, (, částka, ). Záznam v databázi , Anonymizováno, insolvenční rejstřík, odcizených dokladů – vše bez záznamu.4. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru, smluvní podmínky a soupis údajů o domácnosti, příjmech a výdajích, poskytnutých žalovaným, dále ověření účtu a identity žalovaného, výpisu z veřejně dostupných rejstříků. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by jakkoliv ověřoval údaje o příjmech a výdajích, které poskytl sám žalovaný. Soud tu nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení o tom, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, s poučením o nutnosti nabídnout k těmto tvrzením důkazy a s poučením, že nebudou-li tvrzení doplněna, nebo nebudou nabídnuty důkazy anebo se nabídnutými důkazy tvrzené skutečnost neprokáže, posoudí soud nárok žalobce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud proto dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a kvalifikovaně, z informací, poskytnutých pouze žalovaným, neměl a nemohl žalobce vycházet, měl tyto údaje ověřit, což neučinil. Žalobce uvedl, že smlouvou byl sjednán úvěr , částka, , z důkazů však vyplynulo, že „Částka ve výši , částka, bude započtena na náklady poskytovatele“, což vyplývá přímo ze smlouvy, a žalovanému tak bylo fakticky poskytnuto pouze , částka, (to vyplývá z dokladu o převodu dvou tranší úvěru). S ohledem na tvrzení žalobce, že žalovaný neuhradil až splátku splatnou , datum, , soud vycházel ze zjištění, že splátky od , datum, do , datum, (39 měsíců) byly žalovaným řádně hrazeny a uhradil tak 39x , částka, , tedy , částka, .7. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil žalobci již , částka, , vydal žalobci zbylou již celé bezdůvodné obohacení. Soud z tohoto důvodu žalobu zamítl, včetně příslušenství (nárok na něj. i na náklady upomínání, plynou pouze ze smlouvy účastníků, ta je však neplatná).9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že nenáleží žádnému z účastníků, když ve věci úspěšnému žalovanému náklady s řízením nevznikly.