12 C 235/2025-23 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se na žalovaném žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k soudu dne , datum, domáhal zaplacení žalované částky – celkem , částka, s příslušenstvím - s odůvodněním, že žalovaný se na lince hromadné dopravy provozované žalobcem nemohl ve třech případech prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm právní předchůdce žalobce požadoval úhradu žalované částky – přirážky a jízdného.Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k závěru, že žalobce předloženými listinami prokázal svá tvrzení, uvedená v žalobě. Soud takto vzal za prokázané, že žalovaný dne , datum, ve , Anonymizováno, hodin (, Anonymizováno, ), dne , datum, v , Anonymizováno, hodin (, Anonymizováno, ) a dne , datum, v , Anonymizováno, hodin (, Anonymizováno, linkou , Anonymizováno, ) cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem , Anonymizováno, , akciovou společností, v , Anonymizováno, (dále jen DP) a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla v každém z uvedených případů provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázal jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný Tarif PID) a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek PID (dále jen „SPP“). Žalovanému vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši , částka, . Oprávněnost požadavku a výše přirážky k jízdnému vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále i z Čl. 8 odst. 4 SPP. Vždy dnem následujícím po takové jízdě se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou těchto částek. Přes předžalobní výzvu žalobce žalovaný dosud ničeho neuhradil.Přirážka k jízdnému je svojí právní povahou smluvní pokutou, tedy samostatnou, byť akcesoricky vznikající, pohledávkou (nárokem vyplývajícím z uzavřené smlouvy o přepravě a porušením SPP). Právní povaha přirážky k jízdnému jako smluvní pokuty byla vyslovena např. v nálezu Ústavního soudu ČR pod č. 78/2001 Sb. Skutečnost, že SPP poskytují cestujícímu možnost (bonus) uhradit přirážku ve snížené výši (, částka, ), pokud ji uhradí na místě nebo v doplatkové pokladně DP nejdříve následující pracovní den od 12:30, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky, nemění (neprodlužuje) jakkoliv datum splatnosti přirážky, který nastává již okamžikem (dnem) provedení přepravní kontroly.Při právním zhodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., kdy postupoval podle § 2550 o přepravě osob ve spojení s přepravními podmínkami žalobce, dále podle § 1879 a násl. o postoupení pohledávky, a pokud jde o prodlení žalovaného, podle § 1968 a násl. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobce prokázal, že jím provozovaným dopravním prostředkem se žalovaný ve třech případech přepravoval bez platného jízdního dokladu; je tak povinen zaplatit jízdné za tyto jízdy a přirážku k jízdnému (tedy 3x jízdné po , částka, – , částka, a přirážku 3x , částka, – , částka, , celkem , částka, ). S úhradami – celkově částky , částka, - je žalovaný v prodlení, je proto ode dne následujícího po vzniku dluhu (den jízdy bez platného jízdního dokladu) povinen platit i úrok z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. Přesto dosud, přes výzvu žalobce, svůj dluh neuhradil, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši , částka, představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , a náklady právního zastoupení , částka, . Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, . Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna , částka, za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po , datum, , a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do , částka, a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do , částka, předmětu řízení jde o , částka, ). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x , částka, – , částka, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x , částka, – , částka, , a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy , částka, .Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.