12 C 260/2025-30 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku, úroky a poplatek, nesplácel však řádně a včas, nezaplatil ničeho, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně předvolán, nedostavil, ve věci se nevyjádřil.2. Z provedených důkazů - smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , obchodní podmínky, vyčíslení pohledávky, předžalobní upomínka, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut, splátkový kalendář, výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení, doklad o vyplacení zápůjčky, elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line, bankovní výpis z účtu žalovaného z a3 měsíce předcházející poskytnutí úvěru, 3 výplatní pásky a pracovní smlouva žalovaného, scan občanského průkazu žalovaného, podací lístky k výzvě k zesplatnění a k předžalobní upomínce – a po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný se žalobcem uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku , částka, , kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši , částka, a administrativním poplatkem ve výši , částka, , tedy celkem , částka, , a to v 83 měsíčních splátkách po , částka, s poslední 83. splátkou ve výši , částka, s tím, že první splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalobce částku , částka, poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však nesplatil žalobci ničeho, přes výzvy k zaplacení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobce řádně zjistil a ověřil příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši , částka, za září , Anonymizováno, , ve výši , částka, za říjen , Anonymizováno, a ve výši , částka, za srpen , Anonymizováno, , dále měl žalobce k dispozici výpis z účtu žalovaného za období tří měsíců (září až listopad , Anonymizováno, ), z něhož vyplývá pravidelný příjem pouze ze mzdy, pokud jde o další příjmy a výdaje, kromě běžných výdajů tu jsou příjmy z řady dalších půjček či úvěrů, za uvedené tři měsíce v celkovém objemu , částka, ; celkové saldo za tyto tři měsíce pak představují příjmy , částka, celkem a výdaje , částka, celkem. Výsledek hospodaření žalovaného za tři měsíce je tak v plusu o pouhé , částka, , ovšem za cenu celkového objemu úvěrů ve výši celých , částka, . Z uvedených údajů vyplývá, že nejméně tři po sobě jdoucí měsíce, předcházející poskytnutí zápůjčky (úvěru) žalobcem žalovanému, nebyl žalovaný dostatečně úvěruschopný, neboť již byl výrazně přeúvěrován částkou , částka, od nejméně pěti jiných úvěrových, nebankovních společností. Ohledně žalovaného bylo řádně zjištěno a ověřeno, že je zaměstnán na dobu neurčitou, byl řádně ověřen jeho příjem ze zaměstnání, a byl žalobcem proveden složitý rozbor jeho příjmů a výdajů s výpočty pomocí koeficientů a zohledňování pravidelnosti příjmů či výdajů. Tento rozbor v rámci posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného však vůbec nekalkuluje s uvedenými úvěry v objemu , částka, a se zjevnou – minimálně začínající – úvěrovou (dluhovou) spirálou.4. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému prověření nabídl důkazy, ze kterých vyplynulo, že žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru prověřoval, avšak dospěl k chybnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného, a to – v tomto konkrétním případě – jakoukoliv částkou. Při bedlivém prozkoumání bankovních výpisů žalovaného musel žalobce zjistil, že žalovaný je schopen udržet kladný zůstatek na svém účtu pouze za cenu dalších zápůjček či úvěrů, a to ve zcela nepřiměřeném množství a objemu. Z uvedeného je naprosto jasně zřejmé, že – pokud by žalobce skutečně profesionálně hodnotil pouze jednoznačně ověřené skutečnosti ohledně příjmů a výdajů žalovaného – musel dospět k závěru, že stav příjmů a závazků, tedy nutných výdajů, žalovaného v okamžiku poskytnutí úvěru, již neumožňuje poskytnutí žádného dalšího úvěru (s jakoukoliv částkou, jakýmikoliv parametry) tak, aby bylo možné racionálně očekávat, že by jej žalovaný zvládl splácet. Závěr žalobce o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného byl chybný, žalovaný nebyl zcela zjevně schopen úvěr poskytnutý žalobcem řádně splácet. Jelikož však žalovaný částku , částka, od žalobce skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.7. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl