12 C 297/2025-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, . - smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, za sjednaný úrok a poplatky. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávky převedena žalobci, o tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr, úrok a poplatky, nesplácel však řádně a včas, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.2. Z provedených listinných důkazů po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Původní věřitel“) byla uzavřena , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Úvěr , částka, byl vyplacen dne , datum, na účet, který určil žalovaný ve smlouvě. Žalovaný byl úvěr se sjednaným příslušenstvím povinen vrátit do , datum, . Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil dme , datum, na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která tuto pohledávku dne , datum, postoupila na žalobce. Podle smlouvy, uzavřené původním věřitelem a žalovaným, za poskytnutí úvěru žalovanému náleží žalobci řádný úrok , částka, . Dále za poskytnutí úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobci poplatek, který představuje úhradu nákladů Původního věřitele spojených se zpracováním žádosti žalovaného o úvěr, ve výši , částka, . Žalovanému dále vznikla, z důvodu jeho prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu z prodlení dle Smlouvy, ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, která činí , částka, . Smluvní pokuta je požadována den následující po splatnosti úvěru dle Smlouvy dne , datum, až do dne podání této žaloby, tj. do , datum, . Žalobce tak po žalovaném požaduje smluvní pokutu z prodlení ve výši , částka, .3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla řádně prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz smlouvu o úvěru (se smluvními podmínkami), předsmluvní formulář; profil klienta; z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených však nevyplynuly žádné skutečnosti, vedoucí k závěru o řádném prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Z výpisů z účtu od prosince 2024 do února 2025 vyplývá příjem ze mzdy 1x , částka, , 1x přes , částka, , 1x necelých , částka, , nejméně 5x mikropůjčky – dvě po , částka, . 1x , částka, , 1x , částka, , 1x , částka, , a řada položek – plateb společnosti tipsport. Žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nezjišťoval řádně poměry žalovaného, především pravidelné výdaje, a vůbec poměry žalovaného neověřoval. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil žalobci ničeho, je povinen vydat žalobci celé bezdůvodné obohacení, tedy , částka, . Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení, protože žalovaný je s plněním v prodlení. Ohledně zbylých požadovaných částek ve výši , částka, soud žalobu zamítl, protože tyto nároky nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná.8. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal v poměrné výši žalobci, protože jeho úspěch představuje 72 % z předmětu řízení, neúspěch pak 28 % - poměrný úspěch tedy činí 44 %. Celkové náklady řízení ve výši , částka, tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , a náklady právního zastoupení , částka, . Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, . Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna , částka, za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po , datum, , a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do , částka, a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do , částka, předmětu řízení jde o , částka, ). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x , částka, – , částka, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 6 písm.