4 C 160/2025-22 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, , s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 14,75 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s 14,75 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že spolu s žalovaným uzavřela smlouvu o telekomunikačních službách, na základě které využil žalovaný služby a jiná plnění, které byly následně žalovanému vyúčtovány prostřednictvím faktur, avšak žalovaný za poskytnuté služby plateb – splátky za koncové zařízení modem pro bezdrátový internet, částky za doručení zařízení a za doplňkovou službu , Anonymizováno, žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, a jedná se tak o věc s cizím prvkem, zjišťoval soud, zda má ve věci dánu pravomoc a příslušnost jednat a rozhodovat, a pokud ano, zjišťoval dále, podle jakého právního řádu je třeba v řízení postupovat a jaké právo je třeba na věc aplikovat. , jméno FO, Českou republikou a , Anonymizováno, je sice uzavřena dvoustranná mezinárodní úmluva, která upravuje pravomoc a příslušnost pro závazkové vztahy, ale žalovaný má rovněž bydliště na území členského státu EU, v ČR, a proto je třeba na věc aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutích v občanských a obchodních věcech, podle kterého je příslušnost Okresního soudu v Benešově dána ustanovením článku 4 odst. 1, dle kterého mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudu tohoto členského státu. V daném případě má žalovaný bydliště na území ČR v obvodu Okresního soudu v Benešově, jehož příslušnost je v této věci tedy dána. Podle § 87 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud strany nezvolily rozhodné právo, což je v daném případě právo České republiky, neboť zde byla smlouva uzavřena. Podle § 8 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv.Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila již tím, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a jelikož žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, dodatek ke smlouvě , Anonymizováno, o poskytování služeb elektronických komunikacích, na základě kterého byly žalovanému poskytnuty jednak modem pro bezdrátový internet, který se žalovaný zavázal splatit formou 60 měsíčních splátek po , částka, , a jednak služba v podobě tzv. , Anonymizováno, na doma. Žalovaný, přestože si tyto služby objednal a využil, neuhradil jejich vyúčtování ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , následně ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , následně , částka, za období od , datum, do , datum, , následně , částka, za období od , datum, do , datum, a následně , částka, za období od , datum, do , datum, . Žalobkyně žalovaného před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzývala k úhradě dluhu, avšak bezúspěšně.Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytovala žalovanému na základě platně sjednané smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, resp. dodatku k ní a v souladu se všeobecnými podmínkami služby, které si žalovaný objednal prostřednictvím mobilního telefonu. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalovaný měl žalobkyni uhradit za uvedené služby celkem částku , částka, , avšak neuhradil ji, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud přiznal i zákonný úrok z prodlení, a to z příslušných nezaplacených částek (ode dne následujícího po příslušném dni jejich splatnosti uvedeném v konkrétním vyúčtování až do úplného zaplacení). Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil, případně, aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky. Žalovaný se však svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen ve smyslu § 118a o.s.ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují paušální náhradu za dva úkony (výzva k plnění a podání žaloby) po , částka, (celkem , částka, ) podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., v platném znění, o stanovení výše paušální náhrady, a soudní poplatek ve výši , částka, . Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení celkem částku , částka, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.