4 C 367/2025-21 — Okresní soud v Benešově

Dne , datum, podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se dne , datum, na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu žalované částky (jízdné a přirážka k jízdnému). Na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nereagoval.Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne , datum, pod č.j. EPR , č. účtu, -12 platební rozkaz, který se žalovanému nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne , datum, , č.j. EPR , č. účtu, -14, zrušen a soud ve věci pokračoval vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobkyně již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. , hodnota, vzal za prokázané, že žalovaný, který se prokázal občanským průkazem č. , hodnota, na jméno , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, , linka č. , hodnota, , neprokázal platným jízdním dokladem. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , vzal za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného jízdného ve výši , částka, a přirážky ve výši , částka, . Dále byl proveden důkaz smluvními přepravními podmínkami a ceníkem jízdného.Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, když se při provedené přepravní kontrole na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil jízdné a přirážku k jízdnému ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že tyto částky neuhradil na místě ani tak neučinil později, soud žalobě vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhrada za dva úkony po , částka, , celkem , částka, , podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl.č. 254/2015 Sb. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.