5 C 259/2025-55 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru CF č. , hodnota, , na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, jelikož žalovaný ani přes tuto výzvu dluh neuhradil, odstoupila žalobkyně od smlouvy v souladu s částí 5 odst. 8 smlouvy. Pohledávku považuje splatnou ke dni , datum, . Žalovaný nárok sestává z jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a smluvního úroku z jistiny ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného, příjem činil , částka, , tedy splátka úvěru činila toliko 5,80 %. Žalovaný uhradil , částka, . Dále k výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem čerpal na úvěr částku , částka, . Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvu č. , hodnota, (podpis žalovaného ke dni , datum, ) na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných podmínek a sazebníku). Úvěr žalovaný čerpal dne , datum, (z oznámení o odchozí platbě). Jelikož žalovaný přestal svůj závazek splácet, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne , datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky , částka, (z odstoupení od smlouvy ze dne , datum, ). Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku, na níž žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu).Jelikož žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak ke svým tvrzením neoznačila žádné důkazy, poučil ji soud podle §118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, aby tato svá tvrzení doplnila a prokázala. Na základě důkazů, které žalobkyně soudu v návaznosti na jeho poučení předložila, soud toliko zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila registry , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, konstatovala příjem žalovaného ve výši , částka, měsíčně. Pokud jde o splátky úvěrů, uvedla částku , částka, měsíčně; dovodila, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činí částku , částka, , tudíž na úvěrovou splátku , částka, žalovanému zbývá dostatek finančních prostředků (ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, z výsledku posouzení úvěruschopnosti).Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“).Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit.Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta, ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je dovozována úvěruschopnost žalovaného, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. K uvedenému posouzení žalobkyně předložila tolik zprávu o posouzení úvěruschopnosti a výsledek tohoto posouzení, z nichž vyplývá, že žalobkyně vůbec neprověřovala výdaje žalovaného a při jeho příjmu , částka, a úvěrových splátkách ve výši , částka, měsíčně uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný, neboť mu zůstává volná částka , částka, . Takový závěr je bezpochyby zcela nedostatečný a zjevně účelový. Soud reflektuje, že žalovaný velkou část svého závazku splatil, ovšem z posouzení úvěruschopnosti není zřejmé, jakým způsobem předmětné splátky financoval (tj. zda tak nečinil např. z prostředků jiných úvěrů). Z obsahu listin, které žalobkyně soudu předložila, naopak vyplývá přinejmenším pochybnost o úvěruschopnosti žalovaného.Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a do úvahy nepřicházelo rozhodnutí soudu o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni podle § 2991 o. z. (žalovaný na daný úvěr zaplatil více, než mu bylo poskytnuto), byla celá žaloba zamítnuta.O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.