5 C 348/2025-21 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se u soudu žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že na ni byla společností , právnická osoba, postoupena pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně dne , datum, s žalovaným, na jejímž základě mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný však neplnil řádně. Žalobkyně uvádí, že žalovaný dluží , částka, , přičemž tato částka se skládá z jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku v částce , částka, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, o úhradu byl opakovaně upomenut, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , na dobu neurčitou spolu se smluvním úrokem, k jehož zaplacení se žalovaný zavázal (ze smlouvy o úvěru a obchodních podmínek). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal dne , datum, na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku , částka, a následně dne , datum, částku , částka, (z potvrzení o transakcích). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo právní předchůdkyní žalobkyně žalované dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně také dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši , částka, , který se měl skládat z neuhrazené částky , částka, a smluvního úroku, smluvní pokuty, poplatku za upomínku (z výzvy k plnění, z podacího lístku). Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, současně netvrdila, zda a jakou částku žalovaný na dluh zaplatil, k prokázání svých tvrzení nenavrhla a nepředložila žádné důkazy. V řízení tak nebylo prokázáno zda a případně kolik žalovaný na úvěr zaplatil.4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalovaný poskytl údaje o své osobě a kontaktní údaje, žalobkyně v žalobě tvrdila prověření žalovaného v dostupných rejstřících, k tomu však žádné důkazy nepředložila.5. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř., tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, dne , datum, a , datum, , avšak vznikly pochybnosti o dostatečném prověření úvěruschopnosti žalovaného a tedy ohledně platnosti smlouvy o úvěru. V žalobě zcela absentuje tvrzení o tom, jakou částku žalovaný na úvěr uhradil, tato skutečnost ani ve formě skutkového zjištění nevyplývá z žádného důkazu, které byly soudu předloženy (a které soud provedl). Bez tohoto tvrzení a skutkového zjištění však nelze věc posoudit a nárok žalobkyně přezkoumat. Z časového průběhu úvěrového případu, obsahu upomínek a formulace nároku žalobkyně v žalobě je však pravděpodobné, že část splátek či poplatků žalovaný uhradil, není však zřejmé kolik, kdy a jakými částkami.7. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.8. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, , neboť strany mezi sebou uzavíraly smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně plnila. Žalobkyně ovšem v žalobě vůbec netvrdila, ani neprokázala, jakou částku žalovaný uhradil a tato skutečnost nevyplynula ani z předložených důkazů. Břemeno tvrzení však stíhá žalobkyni, jestliže, jak již bylo shora uvedeno, z ostatních uvedených tvrzení a provedených důkazů vyplývá, že část úvěru žalovaný splatil. Vzhledem k neprokázanému řádnému zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně byla smlouva účastníků posouzena jako neplatná a žalobkyni by vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pro jehož posouzení je třeba tvrzení, kolik peněz bylo poskytnuto a kolik bylo žalovaným splaceno. Tím, že se tvrzení v žalobě ukázala být nedostatečná, nedostála žalobkyně svým procesním povinnostem dle § 101 odst. 1 o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. a zároveň tím, že se nedostavila k jednání soudu ve věci, se zbavila možnosti být soudem poučena o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy. Soud tak nemohl věc posoudit a rozhodnout ani podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, protože z důvodu nedostatku tvrzení a důkazů se věc stala pro soud nepřezkoumatelná. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly.