5 C 396/2025-14 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Této částky se žalobkyně domáhala z titulu nesplaceného úvěru sjednaného ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Tento úvěr ve výši , částka, byl žalovanému vyplacen dne , datum, na jeho bankovní účet. Společně s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši , částka, . Žalovaný však úvěr nehradil řádně a včas. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný se ji zavázal vrátit nejpozději , datum, , a to spolu s kapitalizovaným úrokem, celkem částku , částka, (ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla dne , datum, na jeho účet (z potvrzení o provedené platbě), avšak žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i předžalobní upomínkou (z předžalobní výzvy včetně podacího lístku).4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu nic neuvedla, k ústnímu jednání se nedostavila.10. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Jelikož žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho, má povinnost vydat žalobkyni celou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož se jedná o přiměřenou lhůtu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná. Lhůtu k plnění určil soud obecnou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která byla ve věci procesně úspěšnější. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení ve výši 1 852. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a dále z odměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k odměně a náhradě hotových výdajů náleží náhrada ve výši 21 % za DPH, tj. částka , částka, , jelikož právní zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Žalobkyni přitom náleží 54 % z částky , částka, , tj. , částka, odpovídajících poměrnému úspěchu, protože byla úspěšná ohledně částky představující 77 % a neúspěšná ohledně částky představující 23 %. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní. Náklady řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.