8 C 261/2025-18 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (z toho částka , částka, představovala nesplacenou jistinu, částka , částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru, částka , částka, poplatek za službu „presto“ a částka , částka, kapitalizovanou smluvní pokutu) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi ní a žalovaným dne , datum, , jelikož žalovaný poskytnutý úvěr ve výši , částka, nesplácel včas. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků listinu s názvem „, Anonymizováno, č. , hodnota, “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet do , datum, až částku , částka, , a to postupně i opakovaně. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 0,903 % p.d. s denním úrokovým obdobím (úroky jsou připisovány denně) a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek. Žalobkyně ve dnech 12. 7. až , datum, převedla na bankovní účet žalovaného celkem částku , částka, , načež ho dne , datum, prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce , částka, . K úhradě zmíněné částky žalovaného vyzvala i prostřednictvím upomínky zaslané poštou zástupcem žalobkyně před podáním žaloby v této věci. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má průměrný čistý příjem v částce , částka, měsíčně a výdaje v částce , částka, měsíčně (z toho na bydlení v částce , částka, a na ostatní záležitosti v částce , částka, ), a že bydlí sám.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395, § 588 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a podle § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli a případně jak je ověřovala.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni neuhradil ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění), do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný, resp. téměř stejný (při zohlednění žalobkyní požadovaného příslušenství).