8 C 262/2025-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (z toho částka , částka, představovala nesplacenou jistinu a částka , částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi ní a žalovaným dne , datum, , jelikož žalovaný poskytnutý úvěr ve výši , částka, nesplácel včas. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků listinu s názvem „, Anonymizováno, č. , hodnota, “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet do , datum, až částku , částka, , a to postupně i opakovaně. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 1,016 % p.d. s denním úrokovým obdobím (úroky jsou připisovány denně) a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek. Žalobkyně dne , datum, převedla na bankovní účet žalovaného částku , částka, , načež ho dne , datum, prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce , částka, . K úhradě zmíněné částky žalovaného vyzvala i prostřednictvím upomínky zaslané poštou zástupcem žalobkyně před podáním žaloby v této věci. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má průměrný čistý příjem v částce , částka, měsíčně, výdaje v částce , částka, měsíčně (z toho na půjčky v částce , částka, , na bydlení v částce , částka, a na ostatní věci v částce , částka, ), a že bydlí ve společné domácnosti se 4 osobami (3 z nich nepracovaly).Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395, § 588 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a podle § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli a případně jak je ověřovala. Již skutečnost, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici informaci o tom, že žalovaný vynakládá na splátky jiných úvěrů částku , částka, měsíčně, měla být pro ni dostatečným upozorněním, aby zkoumala příjmy a výdaje žalovaného o to důkladněji. Nadto lze uvést, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se vzdala práva na poučení soudem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností, neboť věc bylo možné posoudit jinak (jako bezdůvodné obohacení).Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení však žalobkyně neuváděla žádná tvrzení, natož že by označovala důkazní prostředky, ohledně toho, kolik jí žalovaný celkem uhradil, a proto výši jeho případného bezdůvodného obohacení nebylo možné zjistit. Soud tak žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byl plně procesně úspěšný, žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly (výrok II).Žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši , částka, (výrok III) podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku , částka, (namísto částky , částka, ).