8 C 264/2025-16 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalované poskytla v několika platbách celkovou částku , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni kromě jistiny i poplatek za vyplacení tranší úvěru odpovídající 1,99 % vyplacené tranše, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce , částka, , poplatek za službu „, Anonymizováno, “ v částce , částka, , poplatek za „informační , Anonymizováno, “ v částce , částka, a smluvní úrok odpovídající 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu v souladu se smluvními podmínkami vypověděla; žalovaná celkem na jistinu úvěru zaplatila , částka, . , adresa, , Anonymizováno, Kč, které se žalobkyně domáhala zahrnovala, kromě dlužné jistiny úvěru v částce , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru v částce , částka, , část poplatku za službu „, Anonymizováno, “ v částce , částka, , část poplatku za službu „, Anonymizováno, “ v částce , částka, , část poplatku za službu „, Anonymizováno, “ v částce , částka, a smluvní pokutu kapitalizovanou za období 90 dnů prodlení žalované s úhradou dluhu (při sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny) v částce , částka, . Žalobkyní požadované příslušenství pohledávky ve výši , částka, představovalo kapitalizovaný smluvní úrok v částce , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývala; z jednání soudu se omluvila.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „, Anonymizováno, č. , hodnota, “, na základě které mohla žalovaná od žalobkyně obdržet do , datum, až částku , částka, , a to postupně i opakovaně. Žalovaná měla obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 0,983 % p.d. s denním úrokovým obdobím (úroky jsou připisovány denně) a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši vypočtené podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Z předpisu splátek soud zjistil, že pro období od , datum, do , datum, žalobkyně spočítala žalované výši denní splátky na , částka, . Z listiny označené jako autorizace ověření totožnosti a z ID výpisu soud zjistil, že totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, .4. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, žalobkyně převedla na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky v částce , částka, . Zmíněné číslo účtu se shodovalo s číslem účtu uvedeným v rámci identifikace žalované v záhlaví listiny „, Anonymizováno, č. , hodnota, “.5. Z listiny označené jako zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, prostřednictvím emailové zprávy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky , částka, , a to s odůvodněním, že nejstarší neuhrazená splátka byla k uvedenému dni 91 dní po splatnosti. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil, že k úhradě částky , částka, byla žalovaná vyzvána prostřednictvím upomínky zaslané zástupcem žalobkyně dne , datum, prostřednictvím osoby , právnická osoba, .6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované pracovala s informacemi, že žalovaná má průměrný čistý příjem v částce , částka, měsíčně, výdaje v částce , částka, měsíčně (z toho na bydlení v částce , částka, a na ostatní věci v částce , částka, ), a že bydlí ve společné domácnosti s jednou další osobou. Z listiny označené jako identifikované příjmy soud zjistil, že zmíněný příjem žalované měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu či jiným způsobem.7. Z listin označených jako informace pro spotřebitele, obecné principy posuzování a filosofie společnosti a souhlas se zpracováním osobních údajů soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí v této věci.8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru.9. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované zkoumala dostatečným způsobem, neboť ke svým tvrzením nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplýval důkaz, že (a případně jak konkrétně) byly ověřovány zejména příjmy a výdaje žalované před poskytnutím úvěru.14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jako jistinu úvěru , částka, . Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila na poskytnutou jistinu částku , částka, (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vrátit žalobkyni zbylou část jistiny v částce , částka, . Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni plnila jinak, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., ob