8 C 318/2025-22 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaný podepsali dne , datum, listinu s nadpisem „Smlouva o půjčce“, na základě které měl žalovaný od této společnosti obdržet v hotovosti částku , částka, . Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu s poplatkem v částce , částka, v 52 týdenních splátkách po , částka, , roční procentní sazba nákladů činila , Anonymizováno, . Ve zmíněné listině bylo pod podpisy uvedeno číslo , hodnota, . Společnost , Anonymizováno, , IČO , Anonymizováno, sídlem , jméno FO, , , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , a žalobkyně podepsaly dne , datum, listinu s nadpisem „, Anonymizováno, “, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku (pod č. , hodnota, ) se jménem a příjmením žalovaného a uvedením čísla , hodnota, . O tomto byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne , datum, , k úhradě dlužné částky , částka, byl poté písemně vyzván dopisem ze dne , datum, .Při právním posouzení věci soud vycházel podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud věc posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, jako věřitelka a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. Tato smlouva však obsahovala absolutně neplatné ujednání o úrocích podle § 39 obč. zák., neboť sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z obsahu smlouvy je totiž zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, tedy kapitalizovaný smluvní úrok (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), a dále že sjednaná úroková míra přesahovala minimálně pětinásobně úrokovou míru tehdy obvyklou v bankovním sektoru (dle veřejně dostupných měnových statistik ČNB byla v období od února , Anonymizováno, do února , Anonymizováno, , tedy v období 1 roku před poskytnutím předmětný peněžních prostředků žalovanému, průměrná úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu ve výši 12,52 % ročně, zatímco sjednaná úroková míra byla prokazatelně vyšší než 66,4 % ročně, neboť takováto by byla, byla-li by žalovanému poskytnuta celá jistina , částka, na celé období 52 týdnů, avšak jistina měla být splácena průběžně čili peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 52 týdnů). Vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích (souhrnném poplatku) bylo absolutně neplatné, bylo třeba jako neplatná vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání čl. 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). Na tomto místě je třeba podotknout, že ujednání o úrocích bylo pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence tak nemá na existenci a platnost samotné smlouvy vliv. Z tohoto důvodu bylo třeba veškeré úhrady žalovaného započítat pouze na jistinu půjčky ve výši , částka, , a proto s ohledem na výši žalované částky je nepochybné, že povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky byla žalovaným již splněna (jistina byla splacena). Ačkoli byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce podle § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, soud s ohledem na již uvedené žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a contrario tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byl plně procesně úspěšný, žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly.