8 C 323/2025-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (z toho tvořila jistina , částka, a kapitalizovaná smluvní pokuta , částka, ) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Společně s jistinou úvěru se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit i smluvní úrok z jistiny při úrokové sazbě ve výši 40 % měsíčně, přičemž jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila, žalovaný byl o tom informován dopisem ze dne , datum, . Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ji zkoumala prostřednictvím výpisů z bankovního účtu, případně výplatními listy žalovaného a jeho lustrací v příslušných registrech. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou nijak nereagoval. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně dne , datum, podepsali prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „, Anonymizováno, “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně po dobu neurčitou opakovaně obdržet peněžní prostředky až do výše , částka, . U označení žalovaného bylo uvedeno mimo jiné číslo bankovního účtu, a to , č. účtu, . Obdržené prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 40 % p.m., konkrétně tak, že obdržené prostředky mohl žalovaný vrátit kdykoli, ale úrok přirostlý za uplynulé období byl žalovaný povinen uhradit každý měsíc nejpozději k 27. dni měsíce. Z kopie OP soud zjistil, že jde o kopii dokladu totožnosti žalovaného, platnost dokladu byla vyznačena na období od , datum, do , datum, . Z výpisu z účtu (odchozí platba) soud zjistil, že dne , datum, byla z bankovního účtu žalobkyně provedena bezhotovostní platba , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, s uvedením poznámky „, Jméno žalovaného, “. Ze zesplatnění úvěru soud zjistil, že dopisem ze dne , datum, byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky , částka, , neboť měl opakovaně porušovat podmínky splácení. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil, že k úhradě dlužné částky , částka, byl žalovaný písemně vyzván zástupcem žalobkyně, a to dopisem ze dne , datum, zaslaným prostřednictvím osoby , právnická osoba, .Z výpisu z účtu soud zjistil, že se jedná o výpis z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, s tím, že na konci tohoto období byl zůstatek na bankovním účtu , částka, .Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, jelikož pro prokázání jejího zkoumání předložila soudu pouze jediný výpis z bankovního účtu žalovaného, a přestože se jednalo o výpis zachycující krátké období 8 dnů předcházejících poskytnutí úvěru, byl na tomto účtu konečný zůstatek ani ne , částka, . Nadto je vhodné zmínit, že ani z výplatních pásek a údajů z lustrací žalovaného v příslušných rejstřících (na základě kterých měla být podle tvrzení žalobkyně úvěruschopnost rovněž zkoumána) by žalobkyně nemohla ověřit výdaje žalovaného.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu , částka, , nicméně již nebylo prokázáno (ani tvrzeno), zda a případně jakou částku žalovaný v souvislosti s poskytnutím zmíněných prostředků žalobkyni již uhradil, soud tak nemohl rozhodnout kolik má žalovaný na jistině žalobkyni vrátit a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z opatrnosti soud upozorňuje, že žalobkyni neposkytl příslušné poučení podle § 118a o. s. ř., neboť se z jednání soudu omluvila.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, neboť přestože byl plně procesně úspěšný, žádné náklady řízení mu podle obsahu spisu nevznikly.