8 C 341/2025-14 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, (z toho tvořila jistina , částka, , poplatky za poskytnutí úvěru a administraci , částka, a smluvní pokuta , částka, ) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce , částka, , zákonným úrokem z prodlení z jistiny za období od , datum, do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce , částka, ) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) a žalovanou, jelikož žalovaná poskytnutý úvěr ve výši , částka, nesplatila řádně a včas. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , dne , datum, podepsaly prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „, Anonymizováno, “, na základě které žalovaná obdržela bezhotovostně od zmíněné společnosti peněžní prostředky ve výši , částka, . Obdržené prostředky měla žalovaná vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a poplatkem za sjednání úvěru v částce , částka, , a to nejpozději dne , datum, . Následně nejprve obchodní společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, dne , datum, podepsaly listinu s nadpisem „Smlouva o postoupení pohledávky č. , hodnota, / , datum, “, jež obsahovala ujednání o tom, že pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se postupuje obchodní společnosti , právnická osoba, , načež obchodní společnost , právnická osoba, a žalobkyně dne , datum, podepsaly listinu s nadpisem „, Anonymizováno, “, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku pod č. , hodnota, se jménem a příjmením žalované včetně čísla , hodnota, . Žalovaná byla před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu opakovaně vyzývána k úhradě dluhu.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395, § 1879 a § 1970 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnost , právnická osoba, . jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla od obchodní společnosti , právnická osoba, podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru (obchodní společnost , právnická osoba, původně nabyla tuto pohledávku od obchodní společnosti , právnická osoba, .), v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně řádně zkoumala. Svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nikterak nedoložila, přičemž ani ze soudem provedených důkazních prostředků nevyplynul žádný důkaz o tom, že by společnost , právnická osoba, . úvěruschopnost žalované jakkoli zkoumala, natož pak řádně (zejména jde-li o zkoumání příjmů a výdajů žalované).Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jako jistinu , částka, . Jelikož žalovaná žalobkyni (ani jejím právním předchůdkyním) neuhradila ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou jistinu úvěru v částce , částka, . Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že právním předchůdkyním žalobkyně či žalobkyni plnila jinak, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení (rovněž) sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal dále zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný.Žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši , částka, podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku , částka, (namísto částky , částka, ).