8 C 346/2025-43 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši , částka, s odůvodněním, že žalovanému poskytla úvěr, na základě smlouvy o úvěru č. , IBAN, , který řádně nesplatil a žalobkyni dluží žalovanou částku.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , IBAN, , jejíž součástí bylo poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně , částka, a vydání úvěrové/kreditní karty. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal řádně splatit společně se sjednanými poplatky a úroky. První čerpání žalovaný uskutečnil dne , datum, výběrem částky , částka, z bankomatu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a porušil tím tak smluvní povinnosti, využila žalobkyně svého práva a čerpání úvěru z důvodu neuhrazení 1 splátky pozastavila. Žalovaný se dostal do prodlení s pěti splátkami, splatnými v měsíci květnu až září , Anonymizováno, , vždy k 15. dni v měsíci. Žalobkyně proto přistoupila dopisem ze dne , datum, k zesplatnění úvěru. Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že zkontrolovala, zda je žalovaný evidován v registrech dlužníků. Rovněž uvedla, že komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, avšak neuvedla, z jakých konkrétních dat u žalovaného (ohledně výdajů a příjmů) vycházela, jakým způsobem je měla doložené (pracovní smlouva, nájemní smlouva, výpisy z účtu atd.) a jak získané údaje vyhodnotila.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, kdy žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, jakým konkrétním způsobem zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, zabýval se otázkou, zda na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalobkyně v žalobě netvrdila ani neprokazovala, kolik celkem za období od vzniku úvěrové smlouvy do zesplatnění smlouvy žalovaný čerpal a kolik na splátkách uhradil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř., v jakém směru má svá tvrzení a důkazy doplnit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dostatečně netvrdila výši čerpání a splátek, nemohl soud zjistit výši vzniklého bezdůvodného obohacení, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované se právo na jejich náhradu nepřiznává, ačkoli byla procesně úspěšná, neboť jí žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o.s.ř.