12 C 23/2026-41 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce smlouvu, kterou ale, v rozporu se smlouvou, nesplatil žalovaný tak, jak bylo dohodnuto, a dosud dluží žalovanou částku, a to přes upomínání o zaplacení.Žalovaný žádal odročení jednání, protože jedná se žalobcem o smírném řešení a uzavření dohody o narovnání, dne , datum, proto už zaplatil žalobci částku , částka, a dále, nemá zajištěno právní zastoupení. Soud jednání neodročil, protože mimosoudní jednání se žalobcem není důležitým důvodem pro odročení jednání, a není takovým důvodem ani skutečnost, že žalovaný není právně zastoupen.Z listinných důkazů předložených žalobcem - smlouva o úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, s úvěrovými podmínkami a předpisem denních splátek, výpis k prověření úvěruschopnosti, potvrzení o příjmech žalovaného za dobu od , datum, do , datum, , scan OP žalovaného, ověření účtu žalovaného, potvrzení platby – poskytnutí úvěru ze dne , datum, ,metodologie žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti, informace o poskytovateli úvěru, informace pro spotřebitele, prohlášení GDPR, upomínka z , datum, , výzva ke splacení dluhu (předžalobní upomínka) ze dne , datum, s potvrzením o předání k poštovní přepravě dne , datum, - a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalobce uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to po předchozím prověření žalovaného a jeho úvěruschopnosti z výpisu o poměrech žalovaného a přehledu jeho příjmů, a na základě úvěrové smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, , převodem na účet uvedený ve smlouvě, dne , datum, . Úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem 0,34 % denně z nesplacené částky (žalobce zde nárokuje , částka, ), poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky (tedy , částka, ) a poplatkem za službu Presto v částce , částka, . Žalovaný však úvěr nesplácel řádně. Žalovaný neuvedl, že by jakoukoliv částku do podání žaloby uhradil, prokázal však potvrzením , Anonymizováno, a.s., ze dne , datum, , že tento den uhradil žalobci částku , částka, ; k tomu předložil i návrh dohody o narovnání, podle které by se zavázal tuto částku žalobci zaplatit v souvislosti s nároky, uplatněnými v nadepsané věci. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobce ověřil jeho totožnost scanem občanského průkazu, verifikací bankovního účtu žalovaného, a výpisem příjmů žalovaného za období od , datum, do , datum, ; dále vycházel z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ve kterém žalobce zachytil osobní údaje žalovaného, skutečnost, že s nikým nesdílí společnou domácnost, částku pravidelných měsíčních výdajů na půjčky , částka, , pravidelných měsíčních výdajů na bydlení částkou , částka, , další nezbytné výdaje částkou , částka, a dále kalkuloval ostatní výdaje částkou , částka, ; dále vycházel žalobce z ověřeného měsíčního příjmu žalovaného , částka, a rezervou pro výdaje , částka, . Na základě těchto údajů dospěl žalobce k závěru, že žalovaný disponuje volnou částkou , částka, měsíčně.Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku ve výši , částka, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru se smluvními podmínkami, svůj výpis o poměrech žalovaného, výpis příjmů žalovaného, ověření existence účtu žalovaného a scan občanského průkazu žalovaného. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – tedy že by zjistil podrobnější údaje o majetkové, příjmové, a především výdajové situaci žalovaného, a že by jakkoliv ověřoval údaje, které k osobě žalovaného zachytil ve výpisu k posouzení úvěruschopnosti. Není vůbec zřejmé, z čeho vycházejí žalobcem kalkulované částky příjmů a především výdajů. Přehled příjmů žalovaného vůbec neposkytuje přehled o zdrojích těchto příjmů (může jít o řadu jiných půjček nebo úvěrů), zda má, jaký a z jakého zdroje žalovaný pravidelný příjem; pravidelné výdaje žalovaného nebyly žalobcem přezkoumány vůbec, výpis ohledně žalovaného byl pořízen selektivně pouze k příjmům, nikoli už k výdajům.Soud tu nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení o tom, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, s poučením o nutnosti nabídnout k těmto tvrzením důkazy a s poučením, že nebudou-li tvrzení doplněna, nebo nebudou nabídnuty důkazy anebo se nabídnutými důkazy tvrzené skutečnost neprokáže, posoudí soud nárok žalobce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobce se z jednání soudu omluvil.Soud proto dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a kvalifikovaně, z informací, poskytnutých pouze žalovaným, neměl a nemohl žalobce vycházet, měl tyto údaje především doplnit, neboť byly zcela nedostatečné, především pokud jde o základní nezbytné životní, případně další pravidelné výdaje žalovaného, a měl je ověřit. Žalobce proto nemohl dojít ke – správnému – závěru, že žalovaný bude poskytnutých , částka, se smluvním úrokem 0,34 % denně schopen žalobci vrátit. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a v řízení b