12 C 24/2026-37 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, , která představuje nesplacenou částku dle smlouvy o úvěru, uzavřenou právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou.2. Na základě provedeného dokazování listinami, předloženými žalobcem, soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen jako „Právní předchůdce žalobce“), uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva o úvěru“). Úvěr byl poskytnut a splácen z/na úvěrový účet č. , č. účtu, , což představuje i označení Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy o úvěru Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, . Poskytnutý úvěr měl být uhrazen prostřednictvím pravidelných měsíční splátek, a to jistina spolu s úrokem 10,38 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný v průběhu splácení uhradil na poskytnutém úvěru částku ve výši , částka, (jak vyplývá z platební historie, kterou žalobce předložil; tedy nikoli žalobcem tvrzených , částka, ), a proto zbývá uhradit na jistině úvěru částku ve výši , částka, (dle tvrzení žalobce). Dle Smlouvy o úvěru se žalovaný dále zavázal uhradit sjednané poplatky, které zůstaly ke dni podání tohoto návrhu neuhrazeny. Žalovaný nesplnil své povinnosti ani po zaslání upozornění na možnost prohlášení úvěru za splatný. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásil veškeré pohledávky ze Smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná částka , částka, a skládala se z jistiny ve výši , částka, , neuhrazených poplatků ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, . Dále žalobce žádá zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze Smlouva o úvěru na žalobce na základě postupní smlouvy ze dne , datum, . Postoupení pohledávek nabylo účinnosti ke dni , datum, . Ohledně úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy o úvěru svobodná, žila u rodičů, celkový příjem v domácnosti činil , částka, , výdaje na bydlení činily , částka, a neměla žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná byla zaměstnaná od roku , Anonymizováno, u společnosti , právnická osoba, . s příjmem , částka, jako dělník/řemeslník. Další důkazy soudu předloženy nebyly. Stejně tak nebyly soudu předloženy listiny, které by dokládaly tvrzení uvedená žalobcem k poměrům klienta.3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o zápůjčce, o postoupení pohledávky a o prodlení dlužníka. Podle § 2392 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při posouzení postoupení pohledávky vycházel soud z § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, ale tuto skutečnost neprokázal - nevyplynula ze soudem provedených důkazů, žalobcem předložených. Údaje o příjmech žalovaného nebyly žalobcem vůbec ověřeny, údaje o výdajích žalovaného nebyly ani zjišťovány, úvěruschopnost tak nemohla být řádně posouzena; žalobce navíc kalkuloval i příjmy „ostatních členů domácnosti“ bez jakékoliv specifikace a rovněž bez ověření. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu, podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a).8. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud ani neodročil jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.9. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru, která naplnila znaky spotřebitelského úvěru a takto ji soud posoudil, neplatnou, a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle provedených důkazů zaplatil žalobci , částka, , je povinen vydat žalobci zbývající bezdůvodné obohacení, tedy zbylou část poskytnuté částky, ve výši , částka, . Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, s tím, že prodlení nastalo až na základě doručení žaloby žalovanému (podle obsahu spisu dne , datum, ), a to ode dne následujícího, tedy od , datum, ; teprve žalobu lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění.10. Zbyl