12 C 284/2025-39 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému vyklidit parc. č. , Anonymizováno, se stavbou č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, . Žalobce uvedl, že je vlastníkem těchto nemovitostí, které žalovaný obývá bez právního důvodu, jenom na základě výprosy. Za užívání ničeho neplatí. K dohodě o užívání mezi účastníky došlo v roce , Anonymizováno, , bez ujednání o časovém období užívání a povinnosti placení za užívání. Byl žalobcem písemně vyzván k vyklizení užívaných nemovitostí do , datum, , avšak dosud tak dobrovolně neučinil. Žalobci tak nezbylo, než se obrátit na soud.Žalovaný uvedl, že nemovitosti obývá a užívá. má tu své věci, podnikání. Nemovitost byly původně jeho vlastnictvím, převedl je žalobci, který za ně neplatil kupní cenu. Tuto kupní cenu po žalobci vymáhal, což asi vyústilo v současný spor. Je si vědom, že k užívání nemá žádný právní důvod. Má však finanční a fyzické problémy, neví, jak by zvládl vstěhování, kde by uskladnil své věci, nebude zřejmě schopen najít si jiné bydlení. Připustil, že žalobce mu pomoc se stěhováním nabídl. Zdůraznil, že se snažil nebýt žalobci na obtíž a že žalobci nechce uškodit.Provedenými důkazy, po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem nemovitostí zapsaných na L Vč. , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , tedy i pozemku st. p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , adresa, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, – trvalý travní porost. , adresa, užívá žalovaný k bydlení, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, má své věci. tyto skutečnosti vyplývají z výpisu z katastru nemovitostí – LV č. , hodnota, , a z nesporných tvrzení účastníků. Žalobce se v rámci valné hromady dne , Anonymizováno, rozhodl vyzvat žalovaného, aby se vstěhoval a odvezl si své věci, a to do , datum, tuto písemnou výzvu žalobce předal žalovanému dne , datum, , který převzetí výzvy potvrdil svým podpisem (z listiny nazvané „Vyjádření spolku“ s výzvou k vyklizení s datem , datum, a podpisy předsedy a místopředsedů žalobce a podpisem žalovaného). K vyklizení nemovitostí vyzval žalobce žalovaného ještě předžalobní výzvou, s upozorněním na podání žaloby, ze dne , datum, , zaslanou poštou na adresu žalovaného , adresa, (zásilka vrácena z důvodu nevyzvednutí adresátem), a zároveň do datové schránky žalovaného (datová schránka podnikající fyzické osoby, datum doručení výzvy , datum, ) – tyto skutečnost soud zjistil z předžalobní výzvy, z obálky doporučené poštovní zásilky, a z doručenky datové zprávy. Žalovaný neuvedl žádné skutečnosti, které by po právní stránce byly titulem pro užívání nemovitostí ve vlastnictví žalobce, nemovitosti obývá a užívá, protože nemá jiné bydlení a prostory, kde by uskladnil své věci, je to pro něj finančně a fyzicky složité (podstoupil operaci, v době rozhodování soudu potřeboval k chůzi oporu francouzských holí).Při právním posouzení soud postupoval podle občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen OZ) upravující ochranu vlastnického práva a upravující výprosu. Podle § 2189 přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Podle § 2190 odst. 1 kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí, které žalovaný užívá, a to k bydlení a uskladnění svých věcí. K tomuto užívání nemá žalovaný žádný právní důvod, kromě toho, že žalobce dosud toto užívání trpěl. Obsahově nejbližší právní úprava takového vztahu je pak skutečně ustanovení občanského zákoníku o výprose, jak uvedl žalobce. Učiněná skutková zjištění k znamenají závěr, že žalobce byl oprávněn kdykoli žádat po žalovaném vyklizení svých nemovitých věcí („vrácení věci“), tedy žádat, aby jeho nemovitosti žalovaný se všemi svými věcmi opustil a přestal užívat. K tomu žalobce žalovaného vyzval ve lhůtě do , datum, , žalovaný tak však dosud neučinil. Jelikož žalovaný nemá žádný právní důvod k užívání nemovitostí ve vlastnictví žalobce, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému parc. č. st. , Anonymizováno, s budovou .č p. , Anonymizováno, - , adresa, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, vyklidit.Pokud jde o lhůtu k plnění, žádal žalobce splnění povinnosti žalovaného k vyklizení nemovitostí podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem – jde-li o vyklizení bytu, je třeba povinnost uloženou rozsudkem splnit do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Soud ovšem, vzhledem k současnému zhoršenému fyzickému zdravotnímu stavu žalovaného, které mu komplikuje minimálně po fyzické stránce vyklizení nemovitostí realizovat, určil lhůtu tří měsíců ke splnění uložené povinnosti. Vycházel přitom z možnosti dané ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem – soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142a a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, vyzval žalovaného ke splnění povinnosti předžalobní výzvou a náleží mu proto náhrada nákladů řízení, které představuje částka , částka, – , částka, je hodnota žalobcem zaplaceného soudního poplatku z žaloby, a částka , částka, je náhrada nákladů na právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb., a to ve výši , částka, z každý úkon právní pomoci dle § 7 bod 5 za použití § 9 odst. 1, tyto úkony byl poskytnuty 4 – převzetí s přípravou zastoupení, předžalobní výzva, sepsání a podání žaloby, účast u jednání soudu dne , datum, (dle § 11 odst. 1) – celkem 4x , částka, – , částka, . S každým úkonem právní služby souvisí přiznání režijního paušálu za čtyři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 13 odst. 4, tedy 4x , částka, – , částka, . Dále soud přiznal výdaje související s cestou právní zástupce žalobce k jednání soudu ze sídla v , adresa, a zpět, při celkové délce zpáteční cesty 100 km, průměrné spotřebě vozidla 5,9 litru benzinu na 100 km, náhradě za 1 km , částka, a ceně benzinu , částka, jde o cestovné ve výši , částka, (§ 13 odst. 1 a 5, zákon č. 119/1992 Sb., vyhl.č. 573/2025 Sb.), dále náleží náhrada času promeškaného touto cestou, vzhledem ke vzdálenosti v rozsahu 4 půlhodin po , částka, , tedy celkem , částka, (§ 14 odst. 3). Konečně náleží DPH 21 % z nákladů právního zastoupení, tedy , částka, , dle § 137 odst. 3 o.s.ř. (právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty).