§ 2189 občanský zákoník – Výprosa
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2189 občanského zákoníku definuje výprosu jako bezplatné přenechání věci k užívání, aniž by byla sjednána doba nebo účel užívání. Pokud někomu půjčíte věc zdarma a neřeknete mu, jak dlouho ji může mít nebo k čemu ji smí použít, jedná se o výprosu. (§ 2189 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Výprosa
- Judikatura: na § 2189 odkazuje 35 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Výprosa“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud někomu půjčíte věc zdarma a neřeknete mu, jak dlouho ji může mít nebo k čemu ji smí použít, jedná se o výprosu.
- Půjčitel má právo požadovat vrácení věci kdykoliv, podle své libosti.
- Výprosník (ten, kdo si věc vypůjčil) nemůže věc vrátit, pokud by to půjčiteli způsobilo potíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí.
- Výprosník odpovídá za škodu na věci, pokud neprokáže, že ji užíval přiměřeně její povaze.
Na co si dát pozor
- Pokud chcete mít jistotu ohledně doby nebo účelu užívání, je lepší sjednat smlouvu o výpůjčce, nikoli výprosu.
- Půjčitel by si měl být vědom, že při výprose může kdykoli požadovat věc zpět.
- Výprosník by měl s věcí zacházet opatrně, aby se vyhnul odpovědnosti za škodu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2189
Jak soudy aplikují § 2189
Právní vztah účastníků proto měl povahu „pouhé“ výprosy ve smyslu § 2189 a násl. o. z. Dohodnutou dobu zapůjčení totiž nelze, vzhledem k předpokladu určitosti právního úkonu, vázat na okolnost, o níž není jisté, zda vůbec nastane (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 35/2011).
Žádná nájemní smlouva patrně uzavřena nebyla, nicméně tuto situaci by bylo možno charakterizovat jako uzavření inominátního kontraktu podle § 51 tehdy platného občanského zákoníku, resp. posléze jako výprosu podle § 2189 nyní platného občanského zákoníku.
Nejvyšší soud již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, připustil existenci výprosy, přestože výslovně byla výprosa upravena až v § 993 ve spojení s § 2189 a násl. o. z. V usnesení ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 421/2001, vyslovil dovolací soud ve vztahu k výprose názor, podle kterého „nebyla-li v ujednání mezi vlastníkem a tím, komu bylo umožněno užívat cizí věc, určena ani doba ani účel užívání, nevzniká skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa a vlastník může kdykoliv žádat vrácení půjčené věci.